Řečtí archeologové nalezli budovu starou 4000 let. Objev ohrozil stavební plány

Aplikace VOS.health, založená Jiřím Diblíkem a Ondřejem Kopeckým, se v uplynulých letech stala oblíbeným pomocníkem v oblasti duševního zdraví. Zakladatelé evidují více než 3,5 milionu uživatelů, z toho velkou část v USA. V nedávné době se aplikace rozšířila o novou funkci – ChatMind, umělou inteligenci, která uživatelům poskytuje terapeutickou podporu kdykoli a kdekoli.

Podle vyjádření Jiřího Diblíka pro web czechcruch.cz se téměř polovina populace setká během svého života s duševními problémy, přičemž 40 % lidí nedostane včas potřebnou pomoc.

ChatMind funguje jako AI terapeut, který se přizpůsobuje individuálním potřebám uživatelů a nabízí jim rady na základě osobních údajů. Aplikace sleduje historii uživatele a využívá data, jako jsou nálady a deníkové záznamy, aby poskytla relevantní rady a podporu. Na webu aplikace tvůrci zdrůrazňují, že platforma nemá nahradit odborníky, ale doplnit je, a to zejména v situacích, kdy není možné se k terapeutovi dostat.

Zatímco v Evropské unii zatím neschválili žádnou tradiční psychedelickou terapii, podařilo se dokončit nebo stále probíhá 20 studií, které testují psilocybin - halucinogenní sloučeninu obsaženou v magických houbičkách - a čtyři další se zaměřují na MDMA. Vědci předpokládají, že psychedelické zážitky mohou pacientům pomoci znovu prožít traumata v kontrolovaném prostředí a většina léčebných postupů spojuje tyto drogy s terapií, která pacientům pomáhá později zpracovat jejich vhledy. Podle webu Euronews už některé země, třeba Švýcarsko a Austrálie, umožnily omezené užívání prvním pacientům.

Zastánci psychedelik považují tuto metodu za největší pokrok v léčbě duševních onemocnění od objevení antidepresiv SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Tvrdí, že by mohla léčit deprese, OCD, anorexii, závislosti a dokonce i fyzické potíže, jako je chronická bolest. Skeptici však upozorňují, že studie účinků psychedelik jsou malé a obtížně opakovatelné, což komplikuje objektivní hodnocení výsledků.

Výzkum ve Velké Británii se nyní soustřeďuje na psilocybin, který se zkoumá jako lék na závislost na hazardu. Vědec Rayyan Zafar z Centra pro psychedelický výzkum na Imperial College v Londýně zkoumá, jak tato látka ovlivňuje mozky patologických hráčů. Výsledky po několika týdnech vypadají slibně, zatím ale není jasné, zda účinky vydrží dlouhodobě.

V USA je situace složitější. Američtí regulátoři v nedávné době zamítli využití MDMA terapie pro osoby trpící posttraumatickou stresovou poruchou. Kritici této léčby argumentují, že v případě těchto léčiv není možné provádět dvojitě slepé studie, v nichž pacienti snadno rozpoznají, jestli užili placebo, nebo psychedelikum. Na evropské úřady ale rozhodnutí v Americe nemá vliv.

V poušti Atacama prší jen několikrát do roka. Intenzivní slunce a drsné podmínky způsobují, že rostlinný a živočišný život zde téměř neexistuje. To zanechalo poušť prakticky nedotčenou. Nejzachovalejších z těchto obrazců jsou podle amerického listu New York Times exempláře v Alto Barranco v oblasti Tarapacá. Právě v této lokalitě se ale konaly povolené i nelegální terénní závody.

Snímky pořízené pomocí dronů a zveřejněné tento měsíc Gonzalem Pimentelem, archeologem a prezidentem chilské nevládní organizace Fundación Desierto de Atacama, upozornily na rozsah škod. Po geoglyfech v Alto Barranco a dalších oblastech pouště jezdí vozidla – včetně nákladních aut z důlních provozů – a zanechávají na nich stovky stop. 

Nejnovější snímky z dronu upoutaly pozornost chilských federálních úřadů, které už zahájily vyšetřování. Bude to ale složité, protože mnohé stopy pneumatik na geoglyfech jsou už několik let.

Organizátoři Atacama Rally, jednoho z velkých závodů, odmítli jakoukoli odpovědnost za poškození Alto Barranco, v jehož blízkosti se naposledy závodilo v roce 2022. Gerardo Fontaine, ředitel Atacama Rally, uvedl, že všichni účastníci znali svou trasu, byli sledováni pomocí GPS a byli upozorněni, pokud z ní vybočili. Prohlásil také, že organizátoři závodu stanovili trasy, které pak schválily regionální úřady. „Skutečným problémem jsou řidiči, kteří jezdí na vypůjčených motocyklech v poušti bez povolení, nikdo jim nic neřekne,“ dodává organizátor pouštních závodů Gerardo Fontaine.

Vláda prozatím svolává odborníky, aby vypracovali strategie na ochranu zbývajících nepoškozených geoglyfů a pro zlepšení značení v okolí archeologických oblastí. Odborníci ale úřady kritizují, že na problémy se závodníky měly reagovat už mnohem dřív.

O konci hudebních klubů píšou německá média, například The Berliner. Podle britského deníku The Guardian se berlínské noční kluby ještě nestihly vzpamatovat z uzávěr po pandemii covidu-19. Řada klubů v kolem nádraží Ostkreuz je také ohrožena plánovaným rozšířením dálnice A100. Vedení klubu Watergate ve svém prohlášení uvedlo, že učinilo „těžké rozhodnutí“ neprodloužit nájemní smlouvu a uzavřít své prostory po silvestrovském večírku na konci roku, protože se klub nestihl vzpamatovat po covidu.

Watergate se nachází vedle mostu Oberbaumbrücke v berlínské čtvrti Kreuzberg. Klub vznikl v roce 2002 a původně se specializoval na drum'n'bass s příležitostnými hip-hopovými a R'n'B večery. V průběhu let se ale proměnil v jeden z nejluxusnějších podniků ve městě, jehož vysoce postavení deep-house a techno DJs přitahují davy z celé Evropy. Letos byl klub zvolen na 34. místě v anketě Top 100 Clubs časopisu DJ Mag.

V posledních několika letech investoři do nemovitostí zlikvidovali kluby jako Grießmühle, Rosie's a Rummels-Bucht. Renate a Watergate jsou sice dalšími aktuálními příklady, ale rozhodně ne posledními. Zpráva o uzavření Watergate se setkala s výzvami k vládním opatřením na ochranu berlínského nočního života. S tím ale nesouhlasí spoluzakladatel Watergate Wombacher. „Takhle klubová kultura nefunguje, je rychlá a individuální. Nemůžete ji včlenit do plánované ekonomiky.“ řekl listu Berliner Zeitung.

Podle webu WIRED jsou v raném dětství chlapci mírně náchylnější k migrénám než dívky, ale puberta tuto rovnováhu zcela mění. V této fázi života začínají kolísat pohlavní hormony a dochází k tělesným změnám, včetně nástupu menstruace. Právě v tomto období se u dívek často objeví první migréna. Od puberty se migrény u dívek vyskytují častěji než u chlapců, přičemž tento rozdíl se výrazně prohlubuje kolem třicítky a pokračuje až do pozdějšího věku. „Na obou koncích reprodukčního věku ženy panuje hormonální chaos,“ říká pro WIRED Anne MacGregorová, specialistka na bolesti hlavy a zdraví žen.

Mnoho žen, které trpí migrénami, uvádí, že záchvaty jsou spojené s menstruačním cyklem. Předpokládá se, že klíčovou roli zde hraje náhlý pokles estradiolu, silné formy estrogenu, který nastává několik dní před menstruací. Další hormon, progesteron, by rovněž mohl hrát roli v náchylnosti k migrénám a zvyšovat citlivost na bolest.

Vědci se nyní zaměřují také na genetické aspekty migrény u žen, přičemž výzkum zaměřený na rozdíly mezi pohlavími nabírá na intenzitě. Jak uvádí rozhlasová stanice NPR, věda se konečně posunuje od dob, kdy byly ženy stereotypně označovány jako „hysterické“ či „přecitlivělé“.

I dnes v léčbě migrény přetrvávají prvky sexismu. Ženy mají menší pravděpodobnost, že jim budou předepsány léky, přestože častěji navštěvují lékaře a častěji jim je migréna diagnostikována. „Muži s diagnostikovanou migrénou jsou častěji léčeni než ženy,“ říká Richard Lipton, neurolog a epidemiolog z Albert Einstein College of Medicine v New Yorku.

Byla to lahvička, kterou nosily galské ženy na krku a která původně obsahovala čichací sůl. Uvnitř lahvičky byl vzkaz na papíře, srolovaný a převázaný provázkem. O objevu informují servery BBC News a The New York Post. 

Autorem zprávy v láhvi je archeolog Pierre-Jacques Féret. Napsal, že v lednu roku 1825 na místě organizoval vykopávky. Féret byl místním slavným rodákem a obecní záznamy potvrzují, že první vykopávky na tomto místě provedl právě před 200 lety. Záchranný archeologický průzkum byl nařízený kvůli erozi útesů severně od Dieppe. Podstatná část oppida – neboli opevněné vesnice – od té doby již zmizela.

„Byl to naprosto kouzelný okamžik,“ řekl Guillaume Blondel, který vede archeologickou službu města Eu a také zmíněný archeologický průzkum. „Věděli jsme, že se tu v minulosti prováděly vykopávky, ale najít tento vzkaz z doby před 200 lety bylo pro nás naprosté překvapení“.

Podle něj archeologové takové vzkazy nezanechávají. Bývají totiž přesvědčeni, že už všechnu práci odvedli. A další průzkum místa tak není třeba.

V Turecku se pokrm původně vyráběl z jehněčího masa a prodával se pouze na talíři. V 70. letech 20. století se ale turečtí přistěhovalci v Berlíně rozhodli podávat ho v pita chlebu. Recept upravili tak, aby byl pro Berlíňany chuťově bližší. Němci jsou teď proti zavedení jediného správného způsobu přípravy oblíbeného kebabu. Zabývají se tím přední německá, turecká i mezinárodní média, jako například server Euronews nebo britský Guardian. 

Podle berlínské Asociace tureckých výrobců döneru v Evropě se jedná o odvětví, jehož roční tržby jen v Německu dosahují zhruba 2,3 miliardy eur a v celé Evropě 3,5 miliardy eur. „Od vlády až po ulici, všichni jedí döner kebab,“ řekl Deniz Buchholz, majitel podniku Kebap With Attitude v berlínské módní čtvrti Mitte. Ani tady ale nepřipravují pokrm přesně podle tradiční receptury.

„Žádost Turecka jsme vzali na vědomí s jistým údivem“, uvedlo německé spolkové ministerstvo potravinářství a zemědělství. Podle něj je kebab součástí Německa a rozmanitost způsobů jeho přípravy odráží rozmanitost země. „To je třeba zachovat,“ uvedlo ministerstvo.

„Kebab patří Německu. Každý by měl mít možnost sám rozhodnout, jak se zde připravuje a jí. Není třeba žádných pokynů z Ankary,“ napsal na sociální platformě X Cem Özdemir, německý spolkový ministr zemědělství a potravinářství, který má rovněž turecké kořeny.

Döner kebab přitom ovlivňuje i německou politickou scénu. Hněv nad tím, že jeho ceny zemi vzrostly na dvouciferné číslo, vedl levicovou stranu Die Linke k tomu, že požádala německého kancléře Olafa Scholze o zavedení dotace na pouliční jídlo a stanovení maximální ceny pro zákazníky.

Budoucnost německého kebabu je tak teď na Evropské komisi. Ta musí rozhodnout, jestli jsou námitky proti turecké žádosti na návrat k tradiční receptuře kebabu oprávněné.

Domácí mazlíček se kalifornskému páru ztratil v červnu, když kempoval v národním parku. Kočku zaujalo něco ve křoví, a tak se vydala na dobrodružnou misi, při které se ale zatoulala. Páníčkové se za ní vydali do lesů, ale kočku nenašli a smířili se s tím, že mazlíčka už neuvidí. Příběhu se věnuje britský Guardian.

„Museli jsme odjet bez ní, to na tom bylo to nejhorší,“ řekla Susanne Anguiano kalifornské televizi KSWB.

Na začátku srpna pár díky čipu zkontaktovala záchranná stanice Pet Watch, která kočku našla ve městě Roseville, více než tisíc kilometrů od místa, kde se kočka ztratila. Do útulku ji odnesla žena, která kočku našla opuštěnou na ulici.

„Byla opravdu zubožená, už neměla moc energie na to, aby šla dál,“ řekla Susanne. O příběhu se Susanne podělila na Facebooku.

Podle Guardianu není zcela jasné, jak kočka dokázala zdolat 800 mil z Yellowstonu do Roseville. Pár teď hledá svědky, kteří by příběh se šťastným koncem dokázali objasnit. Páníčkové také vyzvali další majitele domácích mazlíčků, aby jim nainstalovali sledovací zařízení. Právě díky tomu se jim nakonec Rayne Beau vrátil domů.

Kostky vyrobené z lehkého betonu během asi tří hodin postavily tři stovky dobrovolníků. V neděli o půl páté pak pořadatelé na rohu ulic Niagara a Wellington převrhli první kostku, která dala do pohybu další kilometry padajících kostek. Poslední cihla spadla asi půl hodiny poté u jezera Ontaria nedaleko letiště Billyho Bishopa. Všímá si toho kanadský web Toronto Star.

Kanadská veřejnoprávní stanice CBC připomíná, že za akcí stojí britská performativní skupina Station House Opera, která domino přivezla do více než dvaceti měst po celém světě. Mezi nimi i do Londýna, Poznańě nebo Melbourne.

Podle uměleckého ředitele skupiny Juliana Maynarda Smitha je cílem akce spojit lidi.„Chceme dominem spojit různé části měst. Města jsou přirozeně místem různých obyvatel a prostorů. A jak domino padá, prochází bohatými i chudými čtvrtěmi, cestuje veřejnými prostranstvími i soukromými pozemky, vysokými budovami i parky. Původní myšlenka byla najít mezi těmito místy vazby,“ říká Julian Maynard Smith.