Rentgen: Jak přiblížit totalitní minulost
Známe svoji minulost? Víme, jakým způsobem například do běžného života v komunistickém Československu zasahovala tajná Státní bezpečnost? Názorným způsobem dění v bývalé NDR zamořené německou obdobou StB – STASI – ilustruje činnost tzv. Gauckova úřadu. Zajímal nás rozsah jeho činnosti a ve srovnání s domácím Ústavem pro studium totalitních režimů.
O činnosti komunistické Státní bezpečnosti se mluví v Česku poměrně často, bohužel většinou pouze v souvislosti se seznamy spolupracovníků StB. O tom, jak hluboce zasahovala činnost státní policie do běžného života lidí, se dnes, pokud nejste nadšenci, kteří se aktivně o totalitní režim v naší zemi zajímají, moc nedozvíte. Uvědomil jsem si to při prohlídce Muzea STASI, které je v německém Lipsku umístěno přímo v centru města, v autentických prostorách, které čtyřicet let fungovaly právě jako úřad místní státní policie. Kromě muzea zde sídlí i pobočka Úřadu spolkové zmocněnkyně pro podklady státní bezpečnosti bývalé NDR (BStU), která kromě své běžné agendy reagovala na existenci největšího gotického setkání na světě – Wave Gotik Treffen – a uspořádala v termínu festivalu výstavu zaměřenou na pronásledování gotiků v 80. letech.
Agendou Úřadu spolkové zmocněnkyně pro podklady státní bezpečnosti bývalé NDR je podobná činnost jako činnost českého Ústavu pro studium totalitních režimů. To znamená dokumentovat a následně zprostředkovávat materiály STASI úřadům, médiím i zájemcům z řad občanů. Vedle toho ale tzv. „Gauckův úřad“ pořádá řadu výstav a umožňuje vstup do vybraných prostor tajné policie a celkově dokáže Němcům blíže zprostředkovat všeobjímající činnost STASI. „Ano, jen v Lipsku pořádáme každý rok dvě až tři velké akce a vedle nich řadu menších, pokaždé ale s možností návštěvy veřejnosti,“ potvrzuje vedoucí lipské pobočky Regina Schild.
Milan Bárta, vedoucí oddělení zkoumání komunistické totalitní moci Ústavu pro studium totalitních režimů, přiznává, že činnost domácího ústavu má své personální a finanční limity: „V posledních letech tu proběhly akce typu výstava o pracovnících Státní bezpečnosti či Praha očima tajné policie, které putovaly po Česku i zahraničí a měly velký ohlas. Samozřejmě jsme omezeni v rámci možností a kompetencí daných zákonem, jsme omezováni i možnostmi finančními a personálními. Pokud si porovnáte možnosti, kterými disponujeme my a Němci, pak z toho vycházejí jistá omezení.“
Německá veřejnost má o svoji komunistickou minulost i po více než dvaceti letech velký zájem. „Každý měsíc evidujeme více než 10 tisíc žádostí o nahlédnutí do osobních spisů z řad řadových občanů,“ připomíná Franziska Scheffler z lipského úřadu. Jeho činnost byla spuštěna jen pár měsíců po pádu Berlínské zdi. Do spisů STASI pak první občané mohli nahlížet o dva roky později. Dnes má Úřad spolkové zmocněnkyně pro podklady státní bezpečnosti bývalé NDR po Německu celkem 12 poboček a k dispozici přes 1600 zaměstnanců. To je desetkrát více než počet zaměstnanců Ústavu pro studium totalitních režimů.
Nedávné personální změny ve vedení Ústavu pro studium totalitních režimů mě přiměly k otázce – je „Gauckův úřad“ opravdu nezávislý? „Ze zákona ano, a troufám si tvrdit, že pobírá takové vážnosti mezi veřejností i politiky, že o odpovědi nemusím ani vteřinu pochybovat,“ bleskově odpovídá Regina Schild.
Mgr. Zdeněk Hazdra, 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů poněkud trpce glosuje domácí zkušenost: „Jenom otázka vzniku tohoto Ústavu (prohlasovaného v parlamentu rozdílem jednoho hlasu) svědčí o tom, že česká společnost a spolu s ní i politická reprezentace prozatím nenašla konsenzus si říci, pojďme se na vlastní minulost podívat otevřeně, pokud možno nestranně, nebojme se jí a pojďme ji prozkoumat kriticky. Rozdíl mezi českou společností a německou ve vztahu k těmto institucím tzv. ‚národní paměti‘ je v tom, že Němci ten politický konsenzus našli, my stále ne.“
Gauckův úřad pořádá 9. října v Lipsku každý rok sérii akcí zaměřených ke „Klidné revoluci“ bývalého východního Německa, která měla svůj počátek v roce 1989 v masivních lipských protestech. Každý rok mají doprovodné akce mezinárodního partnera a v letošním roce to bude právě Česká republika. Pokud vás zajímá, jak zpřístupnit nepříjemnou komunistickou minulost široké veřejnosti, pak budete mít na podzim v blízkosti našich hranic jedinečnou možnost srovnání. Možná i vy, stejně jako já, budete mít následně chuť se o odlidštěné mašinérii komunistické Státní bezpečnosti dozvědět více.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
