Revolučně, nebo evolučně? Jak dělat velké i malé životní změny a na co si dát pozor

„Jak děláme změny je individuální, každý je prožíváme jinak.“ Jsou tací, kteří umí brát život jak přichází a jdou s jeho proudem. Jiní lidé hledají spíše stabilitu, změn se spíše bojí. Záleží na tom, jestli jsou očekávané nebo náhlé. I když se na ně nedá plně připravit. Vždy máme k dispozici představy, plány. Vycházíme ze zkušenosti, ale to neznamená, že nám na novém místě v práci, bydlišti nebo vztahu bude dobře.

Pavlína Doležalová|foto:Adéla Paulík Lichková, Český rozhlas

„S některými klienty pracujeme pomocí přechodových rituálů.“ Pro někoho je dobré velké změny potvrdit rituálem. Svatba nebo pohřeb rituály jsou, ale někdy nás třeba rozchod s partnerem velmi zasáhne. Potřebujeme uzavřít jednu kapitolu života a potřebujeme k tomu duchovní, symbolický předěl. Může se to projevit i zdánlivě banálně, třeba změnou šatníku nebo účesu. Vnitřní změnu potřebujeme vyjádřit i navenek. Můžeme si všímat také reakcí okolí. Mají naši nejbližší radost z toho, že se měníme a posouváme? Nebo nás, třeba nevědomky, chtějí držet v závislé pozici a závidí nám?

„Když změny vyvolají depresi a dlouhodobě se necítíme dobře, je na místě vyhledat podporu.“ Mozek a psychika změny potřebují. Uvíznutí v rutině, která nás vyčerpává a nebaví může vést k depresím nebo jiným obtížím. Není dobré v životě čekat na zázračné až. Až se něco stane, něco udělám, pak budu spokojený. Psychologie hovoří o středu člověka. Místu bezpečí a jistoty, které zůstává, i když se okolní svět mění. A měnit se může rychle, jedna změna v životě může spustit lavinu dalších, to může být zahlcující. Vždy můžeme ale ovlivnit náš postoj a věřit, že můžeme ustát změny, i když to bude těžké.

Poslechněte si celý rozhovor a přelomových změnách v životě a o tom, jak nás ovlivňují.