Rozhovor se sběratelem videoher z dob, kdy i pixel něco znamenal

20. srpen 2014

Aleš Walter je sběratelem a hráčem „starých her“, konzolí a počítačů. Svůj volný čas zasvěcuje shánění, opravování a vylepšování starých strojů, které jsou pro jiné elektroodpadem. Ke sbírání starých her, konzolí a PC se dostal náhodou. Původně zkrátka neměl počítač, který by nejnovější hry zvládal, a musel hrát starší hry. Začal o nich psát na osobním blogu, později založil dva specializované weby.

Jsme obklopeni starými konzolemi, hrami a počítači. Jak ses ke sbírání dostal?
Vždy jsem měl starší počítač, protože v 90. letech byly počítače docela drahé. Zatímco ostatní měli Pentia, já jsem měl osmibita a už v tu chvíli jsem tíhnul ke starším hrám, protože jsem musel.

Původně sis psal osobní blog nejen o hrách, dneska provozuješ High Voltage a Retropolis…
Psal jsem si blog, kdo si tehdy nepsal blog na Bloguje, tak jako by nebyl. Samozřejmě to nikdo nečetl. Psal jsem o filmech, které jsem viděl, když mě zaujalo nějaké album, tak jsem psal o muzice. Ne, že by ty články o hrách někdo víc četl, ale zjistil jsem, že mě to víc baví psát. V tu chvíli jsem se o to začal zajímat.

03189852.jpeg

Co všechno máš, jaké konzole a počty her k nim?
Je tu Sega Mega Drive, ke které jako jediné mám opravdu hodně her. Myslím, že 80 už je docela dost. Mám Super Nintendo, k tomu pár her, dejme tomu 10. Mám samozřejmě první Playstation, k tomu mám tak 15, 20 her. Pak mám Sega Master System a klasické Nintendo. U těchto konzolí hry nevyhledávám, když se něco namane, tak si to pořídím. Ale snažím se krotit, abych nesbíral úplně vše. Proto jsem se soustředil na ten Mega Drive.

Máš něco, na co jsi pyšný? Co se dá špatně sehnat?
Rozhodně nemám žádnou specialitu, kterou bych měl zavřenou v trezoru a radši ji ani nevytahoval na světlo. Amiga 600. Není to nic speciálního, ten počítač není extra vzácný. Ale nacpal jsem do něj dost peněz. Kupoval jsem si nové věci, abych tu Amigu vylepšil. První bylo, abych tam nemusel mít harddisk, ale mohl mít compact flashku, paměťovou kartu, která je rychlejší a spolehlivější. Výkon a paměť zlepšila turbokarta za 4000 nebo kolik. Potom destička – scandoubler, který dovolí připojení k modernímu monitoru, ten stojí dva a půl, tři tisíce… Asi je to nejdražší starý stroj, který mám. Spolykal tak 15 tisíc. To už je na hranici, kdy si sám říkám, že to je možná trochu moc a měl bych zpomalit.

Jak se to má s cenami, jsou ty věci levné, protože jsou staré, nebo jsou tak staré, že jsou vzácné, a proto drahé?
Záleží na tom, kdo to prodává. Když to doma najde člověk po někom, většinou to prodá za pár korun. Protože ho nenapadne, že by to mohlo mít nějakou hodnotu, nebo na tom nechce extra vydělávat. Bohužel jak na Aukru, tak na eBayi se objevili spekulanti, kteří vědí, že sběratel je za to ochoten zaplatit, a cenu nadsazují. Když někdo u nás sbírá hry pro konzole, tak ho to vyjde mnohem dráž než dejme tomu v USA. Zvlášť když jde o konzole z 90. let. Tam to mělo větší tradici, mělo to mnohem víc lidí. Ale hlavně mají tradici bleších trhů a podobně, vyndají před dům, čeho se chtějí zbavit. Když vidím na Instagramu sběratele, který nahraje fotku obrovské hory starých her, cartridge, boxovaný věci a napíše, že za to celé dal 9 dolarů, tak bych plakal. Protože za 9 dolarů já tady nekoupím jedinou cartridge pro Mega Drive.

03189851.jpeg

Největší rarita nebo kuriozita je tohle?
Spíš než rarita je to kuriozita a veselá záležitost. Gameboy kamera a Gameboy tiskárna. Když se to propojí dohromady, dělá to takový polaroid, který dokáže vytisknout fotku v rozlišení, které si nepamatuju přesně, ale je to přibližně 150 na 100 pixelů. Tiskne to na normální papír, který se dává do pokladních tiskáren – termopapír.

Z malého ručního starého Gameboye můžeme kamerkou vyfotit a hned vytisknout fotku?
Můžeme. Na té fotce není samozřejmě nic moc poznat, ale technicky ano. Můžeme fotit Gameboyem, co potřebujeme.

03189850.jpeg

Jak to snáší partnerka? Jsem obklopeni cartridgemi, konzolemi, knihami, …
Já myslím, že partnerka je hlavně ráda, že sedím doma a že můj koníček se odehrává v obýváku, a ne někde v hospodě po nocích. Myslím, že to ještě nese docela dobře. Možná by byla ráda, kdyby to zabralo méně místa, ale taky jsem mohl sbírat auta nebo motorky. Taková cartridge je lepší, než kdybych sem přitáhl nějakou Jawu. Sama má taky koníčka, který zabírá místo. Má dva šicí stroje a jednu šicí pannu. Myslím, že to máme vyrovnané.

autor: Petr Bouška
Spustit audio