Scott Walker a Sunn O))) na nové desce Soused milují, když je to nahlas

14. říjen 2014

Před dvěma lety to byla Lulu, dnes Soused. Mají obě alba, na nichž se svébytní písničkáři s nezaměnitelnými hlasy spojili s metalovými houněmi, něco společného? Vlastně ano. V obou případech znějí kolaborace dosti předvídatelně a všichni zúčastnění na nich dokázali prodat to, zač je mají jejich fanoušci rádi.

Metallica byla na společném albu s Lou Reedem očekávaně thrashová, sám Reed tradičně strohý, nezpěvácký a ponurý. Dronemetaloví Sunn O))), kteří s bardem Scottem Walkerem u 4AD právě vydávají kolekci Soused, předvádějí obvyklé vršení hlukových stěn. Jenže spolupracují s nezaměnitelným zpěvákem a mužem, který své texty už léta obaluje náznaky melodií a aranžemi na pomezí hudby a soundartové ruchařiny, a jediným skutečně sólovým nástrojem na jeho albech je pozoruhodný hlas, kterým dokonale vládne i po sedmdesátce. Dvojice Stephen O'Malley a Greg Anderson tedy musela poněkud ubrat na volume, smířit se s rolí doprovodu a dělit se o audioprostor s dalšími zvuky a instrumenty. Není to ostatně poprvé. To, jak obě máničky na pětipísňovém albu hrají a jak je zvuk jejich kytar a moogů posléze aranžován, má precedens ve společném albu Sunn O))) se zvukovými dadaisty Nurse With Wound The Iron Soul of Nothing. To vyšlo poprvé v roce 2000 a pomalé riffy Sunn O))) na něm byly doplněny zvukovými manipulacemi jedinečného Stevena Stapletona. Na novince Soused pro změnu produkují Walker a Peter Walsh a podle jejich pokynů aranžuje a orchestruje Mark Warman. Sám Scott Walker ale v rozhovoru pro internetový magazín Quietus přiznává, že podobně jako Sunn O))) miluje, když je to nahlas, a že album bylo patřičně nahlas i mícháno, což prý není zrovna v módě.

Čtěte také

Ať už je na obalu desky uveden kdokoliv, Soused není ničím jiným než dalším Walkerovým sólovým albem, a pokud jste si oblíbili jeho předchozí majstrštyky Bish Bosch a The Drift, máte o zážitek postaráno. Někdejší popový srdcerváč už dávno nepíše písně o lásce a zcela zahodil formuli riff–sloka–refrén. Jeho hlas jako by většinu času žil nezávisle na okolním zvukovém dění. Někdy Walker svým zpěvem dá vzpomenout na hudební divadlo, některé slogany či slovní spojení se vracejí coby působivé konstanty. Kompozice je přítomná spíše latentně a je osekaná na nejnutnější zvuky, které na první poslech mohou působit dojmem pouhých efektů. Walker na svých deskách nechává hrát bubeníka na obrovské fláky syrového masa, staví ve studiu dřevěné boudy se specifickým dozvukem, na novince zase třeba chřestí kameny, ...

03228124.png

Vzhledem k tomu, že album oficiálně ještě nevyšlo, neměl jsem v ruce booklet s texty. Díky magazínu Quietus vím alespoň to, že Walkerovy tradičně nejednoduché texty plné skrytých i méně skrytých odkazů již stihly inspirovat první esej. Úvodní Brando je sadomasochistický love song inspirovaný brutálními nakládačkami, které na stříbrném plátně utrpěl slavný americký herec Marlon, a druhá z pětice písní – Herod 2014 – je interpretací biblického příběhu o vraždění neviňátek a hemží se to v ní mouchami tse-tse i východoněmeckou Stasi. Dějiny východní Evropy pod komunistickým diktátem Walkera zjevně zajímají, jeho předchozí sólovka Bish Bosch končila písní o popravě Nicolae Ceausesca.

Tuto recenzi jsem začal srovnáním Soused s albem Lulu Lou Reeda a Metallicy. Ještě v jednom punktu bych se ke srovnávání vrátil a trochu si zaprorokoval. Oba tituly mají leccos společného, co se týče dramaturgie, dostane se jim ale, troufám si tvrdit, odlišného přijetí. V případě Lulu hudební publicisté téměř jako jeden muž hovořili o jednom z nejhorších alb všech dob. Na vině, domnívám se, byla nejen pisálkovská stádnost, ale i přílišná konzervativnost fanoušků Metallicy, která je svými posluchači navíc už dvacet let kritizována, ať udělá cokoliv. Osobně se i po dvou letech od jejího vydání domnívám, že Lulu je geniální. Sunn O))) a Scott Walker se, pokud jde o popularitu, pohybují o několik pater níže. Walkerův fanklub v polovině 60. let sice počtem členů a zejména členek konkuroval fanklubu Rolling Stones, od té doby se ale po boku Sunn O))) ocitl – alespoň ve srovnání s Lou Reedem a Metallicou – víceméně v undergroundu. Kde je, pořád tomu chci věřit, publikum poněkud méně zabedněné.

Soused, deska, jejíž název znamená nasáklý, ponořený nebo také ožralý, vyjde za tři týdny. Odháčkujte se.

Čtěte také

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.