Sestry Dietlovy odsekávají falešnou tvář minulosti. Liberatura nejen o nejlepším českém komiksu
Komiksový scenárista a kreslíř Vojtěch Mašek má od minulého čtvrtka na poličce tři krabičky, ve kterých se schovávají ještě nevybalené ceny Muriel. Ty se už dvanáct let rozdávají nejlepším dílům ze světa obrázkových panelů. V Liberatuře jsme listovali Maškovým fantaskním opusem magnum, který se jmenuje Sestry Dietlovy.
„Je to příběh dvou, potažmo tří důchodkyň. Představme si v prvních panelech rozmilé babičky, jak drtí lžičkami větrníky a u toho plánují, jak jedna z nich opustí manžela. Zní to jako banální, sentimentální historka. A hned v následujících stránkách je jedna z nich nalezená s uřezaným obličejem,“ nastiňuje děj nejlepšího komiksu roku 2018 Kateřina Čopjaková, literární recenzentka, která zasedla v porotě cen Muriel. Ondřej Šebestík o Dietlových psal jako o mixu mezi Twin Peaks a Nemocnicí na kraji města, televizního seriálu z dílny slavného Jaroslava Dietla. Maškovi ten popis přijde trefný. „Jsou to nějaké dětské vzpomínky na to, co se dělo v televizi a čeho se třeba nezbavíme. Duchové normalizačních herců, podivná soustředěnost seriálů a schopnost třeba toho Dietla vyprávět tehdejší telenovely. Všechno to ale byly komunistické zakázky. Zapomíná se, že doba se ukazovala jinak, než jaká byla,“ vysvětluje Mašek svoje téma. V Sestrách Dietlových řeší hrůzy uvnitř rodiny, ale hlavně skrytou temnotu z naší historie.
Sestry Dietlovy přinášejí fascinující zážitek i díky své vizuální stránce. Panely poskládané z překreslených fotografií působí znepokojivě, jako by Mašek na čtenáře zkoušel Szondiho test. Pod obrázky navíc probleskují recyklované stránky z knih a časopisů, recepty na koláčky, buchty. Jako by se nic nedělo, jako by to byl sen. Tak originální vizuální styl jsme ještě neviděli. „Český komiks je často o autorských dílech,“ říká Kateřina Čopjaková, když se ptáme na další domácí komiksy, které vycházejí z podobného stylu, „znamená to, že každý autor přináší svérázný styl. Velmi propracovaný styl má Branko Jelinek, který letos seděl v porotě a před třemi roky si odnesl cenu za Oskara Eda.“ Zcela odlišnou vizualitu má Marek Pokorný, ilustrátor dalšího povedeného tuzemského komiksu roku 2018, Svaté Barbory. Ta vypadá jako animovaný film, který svým chladným, modrým tónováním připomíná skandinávskou detektivku.
Jaké české komiksy si musíte přečíst? Které dílo přineslo zlom ve vnímání grafických románů u nás? A kdy se do komiksu zamilovali naši hosté, Vojtěch Mašek a Kateřina Čopjaková? Poslechněte si záznam Liberatury o Sestrách Dietlových.
Související
-
Po čtyřicetileté prodlevě se český komiks emancipuje. Česká akademie komiksu předávala ceny Muriel
Superhrdinou večera věnovaného komiksu se stal scenárista a výtvarník Vojtěch Mašek. Z předávání cen Muriel za rok 2018 nemohl v hlavní kategorii odejít bez ceny,...
-
Ženy už v komiksu nestojí v pozadí. Festival v Angoulême ovládly autorky mangy i grafických románů
Po 46. ročníku komiksového festivalu v Angoulême je definitivně zřejmé, že ženy už nestojí opodál. Podruhé v historii si hlavní cenu odnesla kreslířka, tentokrát autorka...
-
Komiks Svatá Barbora o „kuřimské kauze“ ukazuje, že k šílenství máme blízko všichni
Týrání dětí, dospělá žena vydávající se za malou Aničku a posléze i školáka Adama, sekta Hnutí Grálu... Zamotaná kuřimská kauza, která hýbala před více než deseti lety...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
