Sinice z vody dostaneme jedině lepším čištěním. Pomůžou i jiné tablety do myčky
Pro přežití léta je téměř nutné občas zaplout do vody. Jedna z komplikací, která koupání provází, jsou sinice. Každý rok se na některých stojatých vodních plochách s přibývajícím sluníčkem objevuje zelený povlak, který k ráchání ve vodě nevybízí. Sinice produkují některé toxické látky, ale jejich nebezpečnost není jednoznačná. Jisté však je, že při jejich větších koncentracích degradují vodní ekosystémy, které si s populacemi sinic evolučně nevědí rady.
„Sinice jsou jedny z nejstarších organismů na Zemi. Jsou tu asi 3,7 miliardy let, ale nikdy nebyly v takovém množství, jako je potkáváme dnes. Udělali jsme si to sami tím, že jsme do pracích prostředků přidávali polyfosfáty,“ uvádí vodní mikroby hydrobiolog Jindřich Duras, se kterým jsme se sešli koncem června na Orlické přehradě.
Vodní nádrž Orlík je obvykle u hráze celý rok bez sinic a čím se jde dál proti proudu, tím je voda zelenější. Někde na úrovni Čimelic se kvalita vody zlomí a od Zvíkova směrem k Podolsku už je většinu léta běžně nekoupatelná. Je to tím, že sinice citlivě reagují na přísun fosforu do nádrže, který přichází po hlavních přítocích povodím Vltavy a Otavy.
„Sinice jsou stratégové pomalého růstu. Vypouštíte fosfor a dlouho se zdá, že se nic neděje. Jenomže pak se začnou objevovat čím dál častěji a už s tím nejde nic udělat. Sinice vytvářejí klidová stadia. Kde už jednou výskyt byl, tam už bude v zásadě napořád, protože v bahně přežívají stovky let,“ vykresluje další charakteristickou vlastnost neuvěřitelně přizpůsobivých mikrobů Jindřich Duras.
„Sinice mohou produkovat různé toxiny, ale ne vždy. Pokud bychom se napili v místech, kde se kumuluje vodní květ u hladiny a daná populace produkuje toxické látky, tak hrozí nějaká akutní otrava,“ říká Petr Pumann ze Státního zdravotního ústavu. Takové otravy z koupání jsou vzácné, protože se v silně zelené vodě moc lidí nekoupe. Se sinicemi proto máme spojené spíš vyrážky, lehké pneumonie nebo alergické reakce.
Jak množství sinic snížit? U nádrže Orlík s největším objemem uměle zadržené vody na našem území jsou všechny ekotechnologické cesty příliš nákladné. Zbývá jediná možnost, a to snížit množství fosforu, který do toků vypouštíme. Původ fosforu musíme hledat v lidských sídlech. Jde o moč, tablety do myčky a různé organické materiály, které se dostávají skrze kanalizaci, obzvlášť při prudkých deštích, takzvanou odlehčovací cestou přímo do povrchových vod.
Jihočeský kraj si nechal vypracovat studii proveditelnosti snížení množství sinic ve vodním díle Orlík, ze které vyplývá, že hlavními zdroji fosforu jsou intenzivně hospodářsky využívané rybníky, čistírny odpadních vod, které fosfor dokonale zachytit neumí, uživatelé kanalizací, kteří na čistírny napojeni nejsou, a odlehčené vody z obcí při vyšších srážkách.
Podle výsledků studie je potřeba snížit přísun fosforu celkově o 58 %, což je ze současných 304 tun za rok na maximálně 176 tun ročně. Nádrž by měla na takové snížení pod hranici eutrofizace zareagovat a spolu s dalšími opatřeními by se mělo množství sinic snížit. Jihočeský kraj zatím výsledky neaplikoval.
Proč se množí sinice v našich jezerech a rybnících? Jsou zdraví nebezpečné? Jaké další organismy nebo látky ve vodách mohou při koupání škodit? A jak se můžeme sinic zbavit? Poslechněte si celé Plavky.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
