Slowmotiondancer v High Five: Od kazety Sinead O’Connor po koncert s Deanem Bluntem
Hudebníka a umělce Dominika Gajarského zná nezávislá scéna už z dua Palermo, které tvořil s laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého Romanem Štětinou. Jeho aktuální sólový projekt Slowmotiondancer si bere z Palerma temné nálady, ale opouští osmdesátkové syntezátory a mnohem víc se soustředí na kytaru. Přesvědčit se můžete na jeho loňské nahrávce Life is Fine. Naživo si Gajarský minulý rok zahrál i s jedním ze svých velkých vzorů – ambientním písničkářem Deanem Bluntem. Ten pro něj značí na časové ose dalšího dílu rubriky High Five zásadní desku současnosti, na opačném konci najdeme první kazetu, co ho donutila vnímat hudbu.
Sinead O’Connor – I Do Not Want What I Haven’t Got
Je to jednoduché, vzal jsem to chronologicky podle toho, jaké desky pro mě byly důležité, když se na to dívám zpětně. První album pro mě není ani tak významné po hudební stránce, ale spíš tím, že mě to nějak zaktivovalo. Nahrávka vznikla, když mi byly čtyři roky, ale já ji dostal na kazetě až někdy ve třinácti od mamky. Nechci, co nemám – to je úžasný název.
Pixies – Debaser
Tohle je nějaká základní škola, zásadní album, které mi otevřelo tu punkovou bránu k jinému stylu.
Joy Division – Unknown Pleasures
Pak přichází střední škola, to jsou Joy Division – takový skok od punku k něčemu, co je o trochu složitější. Skvělé texty, důležitá osobnost Iana Curtise a hodně inspirativní album.
The Smiths – The Smiths
Teď mě napadlo, že bych sem mohl zařadit The Smiths a jejich první album z roku 1984. Je to pro mě taky zásadní, Morrissey píše krásné texty, ty mi dost rozšířily slovní zásobu, co se angličtiny týče, a taky jsem se víc začal zajímat o slova v hudbě.
Dean Blunt – Black Metal
Jako poslední je tady současnost, tou je pro mě album Black Metal od Deana Blunta. Je pro mě hodně klíčové. Když jsem slyšel ty první desky ještě s Hype Williams, tak mě to očarovalo. Jeho sólová dráha mi je hodně blízká. Dean Blunt nepotřebuje během živého hraní žádný support, kdybych se mohl vrátit v čase, šel bych na koncert jako divák a užil si to víc. Jsem hrozně rád, že jsem si před ním mohl zahrát a potkat se s ním, ale teď vidím, že nemá vůbec význam, aby tenhle druh koncertu měl nějakou předkapelu. Koncert, nebo spíš audiovizuální představení bylo dokonalé od začátku do konce.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
