„Smyslem mé práce je automatizovat otravné věci,“ říká expert na umělou inteligenci Tomáš Gogár

Když zadáme do internetového vyhledávače „stroj na čtení faktur“, ukáže se nám více než 200 odkazů. „Tenhle problém je v roce 2019 třicet let starý. Jsou tu už dlouho firmy, které ten problém řeší. Používají k tomu ale šablony. Firmy musí nastavit přesné šablony pro každý typ dokumentů, který dostávají. To je složité, protože vám každý dodavatel pošle trošku jinou. Proto není možné, aby ty šablony přečetly naprosto všechny faktury. Lidé ale pochopí i fakturu, kterou vidí poprvé. Pochopí ji i v cizím jazyce. Lidský mozek pozná data a částky. A to je naše cesta. Učíme stroje číst ty dokumenty, podobně jako to dělají lidé. Sice nevíme, jak to přesně v našem mozku funguje, ale něco si o tom myslíme. Snažíme se to lidské chování simulovat a ukazuje se, že to funguje velmi dobře,“ vysvětluje know-how původně startupové firmy Rossum její zakladatel Tomáš Gogár.

Co bys poradil mladým lidem, kteří mají nějaký nápad a nevědí, jak ho dostat ven?

Přemýšlím, co bych poradil zpětně sám sobě. Podle mě mají Češi tendenci nic moc nikomu neříkat. Bojí se, že by jim ten nápad někdo vzal. Popravdě. To je fakt hloupost. Nápad je jen malý kousek celé věci. Pokud by to bylo jen o nápadu a bylo by to lehce realizovatelné, tak bych se na to hned vykašlal. V tom případě to totiž umí udělat každý. Každý by mě mohl zkopírovat. Nebyl bych unikát. Čili já bych o tom nápadu doporučil naopak hodně mluvit. Začal bych doma, s kamarády a pak bych hledal lidi, kteří mi o tom můžou něco povědět. My jsme s kolegy doktorandy neměli moc zkušenosti s obchodními dokumenty. Museli jsme hned běžet za lidmi, kteří s tím zkušenost mají. Učení nám na můj vkus trvalo až moc dlouho. Učíme se ale neustále. Pořád je něco potřeba. Zjišťujeme, kde jsme se mýlili. To bude ale člověk dělat roky. Bude se tedy furt učit. Ale je důležité vyběhnout ven a zjistit, komu pomáhám. To je základ. Uvědomit si, komu pomáhám. Pokud jen vydělávám peníze, tak bych nad tím nápadem dost pochyboval. Šel bych za tím, komu pomáhám. A zeptal se ho.

Tomáš Sedláček: Internet předpověděl Masaryk už před sto lety

• Upravit
• Smazat

Hyperaktivní intelektuál, který sám sebe s nadsázkou charakterizuje jako kecacího ekonoma, přijel do Radia Wave na svém oblíbeném elektrickém monokole. Bavili jsme se o budoucnosti internetu, vánočních bílých slonech nebo o posedlosti zápisníky a psaním v ruce.

Vzhledem k tomu, co děláš, nepotkal ses s určitou mírou kritiky? Že zkrátka bereš lidem práci?

Potkal. Jsem ochotný si o tom povídat. Já si prostě myslím, že práce je všude strašně moc. A že se pořád mění. Když se podívám kolem sebe, máme hrozně moc práce třeba v tom, jak se starat o ekologii. Máme moc práce v tom, jak se starat o staré lidi. A bude to větší a větší problém. Pokud bychom se více věnovali vzdělávání, tak nám to hodně pomůže. Té práce je tady strašně moc. Ano, asi nějaká práce časem zmizí. Ale objeví se nová. To je přirozené. Před třiceti, čtyřiceti lety nikdo nevěděl, že tu bude webmaster nebo UX designér. Lidé si nedovedli ani představit, že by za ně prala automatická pračka, a teď si nedokážu představit, že bych pral prádlo ručně. Je to zkrátka přirozené. Až tu nebudeme mít co dělat, až tu opravdu žádná práce nebude… tak řeknu OK. Tak už tedy nic neautomatizujme. Už si pracujme pro zábavu. Ale teď je tady podle mě té práce prostě strašně moc. Kudy jdu, tak tam vidím práci.