Sonda do hlavy psychotika. Hellblade: Senua’s Sacrifice vás zneklidní i znechutí
Hellblade je náročný materiál. Nezapadá do žádné škatulky a na hráče je přísný, až zlý. Přesto se o novince od Ninja Theory právem mluví jako o jedné z nejdůležitějších her posledních let.
Britské studio Ninja Theory se až dosud zabývalo ryze akčními tituly. Zapsali se jako tvůrci rubačky Heavenly Sword, jedné z prvních exkluzivit pro PlayStation 3, či jako vývojáři restartu japonské série Devil May Cry. Vždy ale pracovali dle přání velkého vydavatele. V případě Hellblade: Senua’s Sacrifice se už bavíme o nezávislém autorském projektu, do kterého jim nikdo nemohl kecat. Podle toho hra taky vypadá.
Hellblade je totiž něco úplné jiného. Spíš než k akčním adventurám má blízko k tzv. walking simulátorům – těm hrám, kde jen chodíte po krásném prostředí a vstřebáváte hluboký příběh. Sem tam je potřeba někomu nařezat, občas musíte vyřešit nějaký logický problém, ale i souboje a hádanky jsou tu především od toho, aby ve vás zanechaly nějaký pocit. Obvykle je to strach a znepokojení. Zda je soubojový systém vyrobený kvalitně, to je diskutabilní, a vlastně to ani není důležité.
Podstatné je téma, kterým se Hellblade zabývá, a tím jsou psychické nemoci a jejich symptomy. Psychóza, schizofrenie, halucinace, šílenství a další. Všechny tyto pojmy doprovází určitá společenská představa, jež se bohužel málokdy setkává s realitou. A právě tyhle představy se lidé z Ninja Theory snaží rozprášit. Vzali to dokonce tak vážně, že si ke spolupráci přizvali neurovědce z University of Cambridge, profesora Paula Fletchera. Tomu se na projektu nejvíc zamlouvá skutečnost, že tyto stavy hráč sleduje očima hratelné postavy, což má nepochybně větší efekt, než kdyby situaci prožíval jako třetí osoba.
Nejen nápad, ale i řemeslné provedení se autorům povedlo na výbornou. Hellblade vypadá fenomenálně a ve velké míře využívá nejrůznější vizuální efekty, ale ještě důležitější je pro něj zvuk. Hlavní roli si tady střihla střihačka Melina Juergens, podala lepší výkon než leckterý profesionální herec, a zastřený hlas Senuina otce vám bude soustavně nahánět husí kůži. Pro optimální zážitek si nasaďte sluchátka, jinak si efekt binaurálního zvuku neužijete.
Přestože je Hellblade unikátní záležitost, o které se s podobně naladěnými lidmi dá debatovat hodiny, každému bychom ji nedoporučili. Skutečnou sílu má pouze v případě, že máte dost času na to, abyste 7hodinový výplach zhltli maximálně v průběhu 2 až 3 dnů. Vracet se k Hellblade po týdnu s čistou hlavou nemá smysl. A i když ten čas máte, dost možná vám Hellblade vůbec nesedne. Téma je náročné a nepříjemné, hra je nepřátelská, trochu těžkopádná a úplně jiná, než byste čekali. Především je to ale zážitek a titul, který snad založí jeden nový subžánr. První vlaštovka je na 5 bodů ze 7.
V dalších částech nového Questu jsme se věnovali prvním dojmům z taktické strategie Mario + Rabbids: Kingdom Battle a betaverzi druhoválečné střílečky Call of Duty: WW2. Poslouchejte a podcastujte!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
