Studenti píší hlavně texty o hledání sebe sama

Studenti a redakce časpisu Ink před studiem Radia Wave
Studenti a redakce časpisu Ink před studiem Radia Wave

Za vznikem časopisu Ink stojí podle jeho zakladatele Marka Cieslara hlavně láska k literatuře ke čtení. Člověk prý nikdy nepíše jen pro sebe a měl by proto mít možnost se o svou tvorbu podělit. Publikovat ale v dnešní době není snadné a texty studentů proto často končí na dně šuplíku. Časopis, který vznikl před dvěma lety na pražské žurnalistice, je orientovaný právě na díla studentů. Píší prý hlavně básně a texty o existenciálních otázkách.

Do časopisu Ink přispívají studenti žurnalistiky, scénáristiky nebo i matematiky. Do redakce, která texty hodnotí a následně zveřejňuje na webu, chodí povídky, básničky, eseje, recenze nebo glosy. Zájem je prý velký. Ještě nedávno ale studenti neměli kde svou tvorbu zveřejnit. „Na začátku to byl šok, když jsme se ocitli na žurnalistice a zjistili, že tam není žádný časopis, který by vydávali sami studenti,“ říká jeden z redaktorů Martin Brys. S podporou Fakulty sociálních věd, tak založili Ink.

Svou tvorbu může poslat kdokoli. Studenti prý přispívají hlavně básničkami. Nejspíš proto, že na nich není na první pohled tak snadné rozpoznat autorovu nezkušenost, shodují se Martin a Marek.

„Možná se v poezii lépe skryje, že to ten člověk tolik neumí.“ Tematicky zase převažují náměty hledání se a existenciální úvahy. Vypsanější autoři mají prý ale mnohem širší záběr.

Psát do Inku se ale nemusí bát ani nezkušení autoři. O tom jaké texty se publikují, prý redakce rozhoduje společně a díla, která neschválí pro zveřejnění, v koši nekončí. „V takovém případě napíšeme zpětnou vazbu. Jak text zlepšit a pokud dotyční chtějí, tak na něm mohou dál pracovat.

„Odchod ze školy může být pěkně náročný.“ Universum o post-studijní depresi

studenti - mladí lidé

Nehlaste se na vysokou školu, je to past! Už nikdy se totiž nebudete cítit tak dobře jako na univerzitě a zbytek vašeho života nebude mít smysl. No dobře, úplně pravda to není. Jisté ale je, že akademická půda je specifickým prostředím, kde vládne zvláštní druh svobody. Po získání titulu se někteří absolventi ocitají ve světě, na který nejsou připraveni. A o tom, že odchod ze školy může být psychicky opravdu náročný, se téměř nemluví.

Stává se, že to předělají výborně a my to pak publikujeme,“ vysvětluje Sára Zeithammerová. „Zároveň si uvědomuje, že jde o velice subjektivní záležitosti. Studenti naše rady samozřejmě poslouchat nemusí. Je to jen na nich,“ doplňuje Marek.

Jednou za čas redakce Inku vybere nejlepší texty a zveřejní je v tištěné podobě. Zatím vyšlo jen jedno číslo, už teď se ale připravuje další. Tentokrát prý přinese méně prózy a poezie, o to víc v ní bude publicistiky.

Bez sítí to nejde 

Pro neznámého autora je podle redakce časopisu obecně složité svou práci publikovat. „Myslím si, že dnes je to hodně provázané s marketingem a tvorbou osobního PR,“ říká Marek. „Pokud je člověk hodně vidět na sociálních sítích a stane se z něj do jisté míry celebrita, má pak mnohem větší možnost publikovat. Autor dnes musí být hvězdou ještě dřív, než své texty vydá.“ Ukazuje se to prý například na crowdfundingových serverech, kde se lidé skládají na knížku, která ještě nevyšla. A to jen proto, že za ní stojí někdo známý a oblíbený.

Totéž si myslí i Sára: „Sama se snažím, aby moje texty šly ven, ale nejsem aktivní na sociálních sítích, zatím nemám jméno. Je vlastně jedno co napíšu, ale dokud lidé nebudou vědět, kdo já jsem, tak si to nepřečtou.“

Poslechněte si celý rozhovor, včetně ukázek tvorby Sáry a Martina.