Syndrom náboženského traumatu: Představa pekla mě odrovnávala od dětství, popisuje mladá žena
Ačkoliv víra a život v církvi může lidem přinášet oporu a stabilitu, v některých případech může být i zdrojem duševních potíží. V Americe o tom mluví jako o syndromu náboženského traumatu, přestože samostatnou diagnózou tento syndrom zatím není.
Monika v církvi vyrůstala odmalička a už v dětském věku se potýkala s úzkostmi a strachy spojenými s poměrně reálnou představou pekla, neodčinitelných hříchů a nejistotou spasení, které vycházely mimo jiné z doslovné interpretace Bible běžné v církvi, jíž byla ona a její rodina v té době členkou.
„Představa pekla mě odrovnávala od dětství. Brečela jsem a byla úzkostná,“ vzpomíná mladá žena. O tom, co prožívá, se jí nedařilo mluvit v církvi ani s rodiči. „Asi za tím byl stud, nejistota a možná i myšlenka, že pokud je to pravda a já jsem zatracena, tak s tím rodiče už stejně nic neudělají.“
Čtěte také
Úzkostně-depresivní symptomy, které Moniku provázely od dětství, byly i důvodem, proč se rozhodla v dospělosti vyhledat služby stacionáře. „Byla jsem hodně v křeči, měla jsem katastrofické scénáře i z běžných situací. V práci jsem měla pocit, že jsem tím naprosto zavalená, i když objektivně toho nebylo tolik, až jsem se z toho zhroutila,“ popisuje okolnosti, které ji k rozhodnutí o nástupu do programu intenzivní skupinové terapie dovedly.
„Vnímám to tak, že v tom dětství to pro mě bylo nějak traumatické, a to mě formovalo do úzkostem náchylné osobnosti. Neměla jsem vybudovanou odolnost ani schopnost nějak dobře pracovat se svými emocemi a regulovat svoje prožívání,“ říká Monika, jak zpětně rozumí potížím, které ji provázely od dětství až do dospělosti.
Jak je možné předejít podobným dopadům života v církvi? A co se naučila ve stacionáři? O tom Monika mluvila v Diagnóze F.
Související
-
Ježíš je normální – filmový dokument v kinech
Pokud se vám dělá nevolno už při pouhém pomyšlení na vymývání mozků ve jménu Boha, možná na dokument Terezy Nvotové rovnou zapomeňte.
