Topíme jednou za tři dny. Petr Klápště obývá pasivní dům a připravuje města na změny klimatu
„Architektura je obal na lidský život,“ říká Petr Klápště. Jeho práce je zjišťovat, jak lidé žijí a jaký by ten obal měl být. Na přání a potřeby se ptá lidí na participačních setkáních a snaží se, aby se naplnily.
Modřanský cukrovar je nový bytový komplex, kde se právě staví přes sedm set bytů. Vznikal ale jinak, než je běžné. Nejdřív totiž přišli na setkání obyvatelé z okolí a mohli říct, co by si v novém areálu přáli. Splnila se jejich přání? A bude projekt díky tomu lepší? Petr Klápště taková setkání organizuje i jinde. Co se tam dá vyřešit? A kdy nemá smysl tam vůbec chodit? Mluvili jsme také o tom, proč se při navrhování nemyslí na teenagery. „Nikdo je nemá rád, nikdo je nechce do města pouštět,“ všímá si Petr Klápště. I tohle jsme rozebrali v aktuálním Bourání.
Petra Klápště zajímá také ekologická udržitelnost architektury a sám bydlí v pasivním domě. Kolik protopí? „Topíme tak jednou za tři dny,“ říká. Pár polínek vystačí na ohřev teplé vody i vytápění. Je to vůbec možné? A jak toho dosáhli? Dům navrhl spolu s kolegou Janem Mártonem, s nímž mají společný ateliér Nature Systems.
Jeho práce je ale hlavně plánování ve větším měřítku. Takže s udržitelností a adaptací na změnu klimatu radí Petr Klápště také městům. Jaké jsou možnosti a jak o nich přesvědčil třeba zastupitele v Jihlavě nebo v Třebíči? Adaptační strategie pro tato města vypracovali spolu s kolegy z agentury CI2.
Ovšem je to vlastně práce pro architekta. „Architekti si umí představit to, co není,“ říká Petr Klápště. „Škola mě naučila důvěřovat představivosti a nápadům.“
S architektem Petrem Klápštěm o tom, jak zjišťuje lidské potřeby a přání a o síle představivosti.
