Tramp Bokajs: Chlap může brečet, všechno to uvolní. Dojímá mě, že je pěknej život
„Do lesa jsem chodil odmalička, protože moje máma byla vášnivá houbařka,“ popisuje 70letý tramp, hudebník, spisovatel a otec tří dětí Jiří Bok, u trampů vedený jako Bokajs. „Takže v lese jsme byli velice často a les mně učaroval. U mě to nebylo tak, jakože bych utíkal do lesa za svobodou. Ta touha jít někam a něco obětovat propukla samovolně a pokračuje celý život,“ vysvětluje.
Se svou ženou Jitkou žijí už 50 let na polosamotě v Prosetíně nedaleko Děčína. „Lidé nám říkali: ‚Vy jste blázni, kde to bydlíte.‘ A dneska nám to závidí.“ Emoce je Bokajs schopen vyjadřovat a baví se o nich i v rodině. A kdy naposledy brečel? „Já brečím dost často. I u filmů, nebo když se něco stane. Byl jsem svědkem autonehody, kdy mi v autě zemřela část party. Sesypal jsem se asi po třech nedělích. To jsem probrečel dva dny. Chlap může brečet, proč ne, to všechno uvolní.“
Co ho dovede rozčílit? „Rozčiluje mě, a to je ‚bokovské prokletí‘, když vidím nebo slyším, že je někdo šikanovaný,“ říká. A co ho dojímá? „Pěkná knížka. Něco, co se povede na zahradě. Dojímá mě, že je pěkný život.“ A co nám vzkázal na konec? „Chci udělat reklamu Radiu Wave. Po dlouhých zkušenostech jsem zjistil, že tato stanice je nejlepší na zahánění divočáků od zahrady,“ dodává.
Jak vzpomíná na tramping v 70. letech? Kdo mu opravuje hrubky v textech? Kam všude ho tramping dovedl? A stíhá být dědou pro 11 vnoučat? Odpovědi uslyšíte v novém díle Pochlap se s Jiřím Bokem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
