Tranzice jako cesta z bodu A do bodu B? Společnost je překvapená, kdo trans lidi jsou, říká Viktor

20. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Viktor Heumann

„V životě nás nedefinuje jen tělo, to máme většinou schované, ale řada dalších věcí. Práce, vztahy, víra, seberealizace… Tohle každý prožíváme trochu jinak, každý chceme něco jiného, na to nelze vytvořit systém,“ otevírá Viktor rozhovor o svém vztahu ke společnosti, genderu i médiím a nedávné zkušenosti s DVTV. „Lidé mi psali, ať nečtu diskusi. Došlo mi, že jako menstruující muž jsem zvěstovatel prvního těhotného muže, na kterého média čekají a všichni jím straší.“

„Dnes mě baví úplně všechno a nestíhám to. Rozhodně jsem úplně jiný člověk v náhledu na to, co dělám, než před patnácti lety. Tehdy jsem měl pocit, že musím dělat věci, které mi zajistí příjem, abych byl u nich co nejvíc schovaný, seděl u počítače a nikam nechodil,“ ohlíží se Viktor zpět v čase za obdobím, které provázelo hledání cesty k vlastní identitě, společnosti a systému, v němž žijeme. Přemýšlivý a sebejistý muž dnes o genderu, stereotypech a bolestech nejen české společnosti mluví otevřeně a jako představitel spolku Trans*parent i veřejně.

„Je obrovský rozdíl mezi tím, jak je nastavený systém, a tím, jaký život trans lidé opravdu žijí. Společnost je najednou hrozně překvapená, kdo trans lidé jsou. Že to třeba nemají jednoznačně dané,“ popisuje Viktor jeden ze stereotypů týkajících se trans lidí. „Tím dalším je domněnka, že jejich hlavním problémem je tělo,“ dodává.

Čtěte také

„V dětství jsem se cítil, nevím, jak to pojmenovat – nebinarita, androgynie? Prostě bublina, ve které se nemusím projevovat. Nesnažil jsem se klást odpor, ale ani se v tom nevyžíval. Tatínek mi pomáhal, vždycky měl někde pár tepláků místo šatů,“ vzpomíná Viktor na svoje dospívání, svobodné prostředí a otevřenost ze strany rodičů. „Pak mě strašně štval ten jazyk, jak je čeština hrozně genderovaná. Spoustu let jsem žil v tom, že jsem o sobě ve svém blízkém okolí mluvil v mužském rodě. Bylo to pro mě téma, ale neměl jsem odvahu. Hlavou mi běžely všechny titulky typu operace, skandál, exotika… Ale říkal jsem si, že tomu já přece nevyhovuju, já se nechci jít nechat zoperovat.“

V Česku a dalších třinácti zemích především východní Evropy přitom legislativa stále ještě podmiňuje úřední změnu pohlaví sterilizací, tedy invazivním operativním zákrokem, který nemůže anebo nechce podstoupit každý. „Řada lidí ani nemůže brát hormonální terapii. Tyhle lidi nemají vůbec šanci dosáhnout na změnu v dokladech. Je nás tu víc a víc, kteří žijeme, vypadáme a působíme jako muži, ale v dokladech máme něco jiného,“ dodává Viktor.

Čtěte také

Možná právě proto některé překvapilo, včetně autorky knižní ságy o Harrym Potterovi J. K. Rowling, když se začátkem června část veřejnosti ohradila proti jejímu twitterovému dloubnutí, že pro menstruující osoby „existovalo nějaké označení“, čímž měla na mysli ženy. Menstruovat totiž mohou i nebinární lidé nebo trans muži. Téma na české mediální scéně zvedla pozváním Viktora i DVTV. „Ta menstruace tam byla hodně akcentovaná. Reprodukce trans lidí je mediálně tak vděčné téma, že i DVTV ho vzala jako vějičku, aniž by se pořádně vysvětlilo.

Spousta lidí, kteří četli titulek, si myslela, že já jsem cis muž (jehož rod se shoduje s tím, jak byl od narození vnímán, pozn. red.), který tvrdí, že může všechno, i menstruovat. Když už se tohle kontroverzní téma otevře, je dobré nepoužívat titulek, který by mohl situaci zkreslit nebo namířit nenávist přímo na člověka a na komunitu. A když už se to stane, tak to vysvětlit. Ale rozhodně moderovat diskusi,“ uzavírá Viktor svůj pohled na nedávnou mediální zkušenost.

Co vlastně obnáší proces tranzice, jak člověka změní a s jakými úskalími se trans lidé v Česku potýkají? Proč je třeba kultivovaně integrovat do diskuse i kontroverzní témata trans života? Poslechněte si celý podcast!

Spustit audio

Související