Traum: Metal a Sověti v komiksu Tomáše Motala slibují svébytnou sérii, která v Česku zatím chyběla

Z komiksu Tomáše Motala Traum
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z komiksu Tomáše Motala Traum

Frontman kapely Schwarzprior Tomáš Motal v sobě nezapře studia v Ostravě, matku metalistku, otce nadšence do sci-fi a dědu předplatitele Světa motorů. Na sklonku roku vydal vlastním nákladem trojici komiksových sešitů nazvanou Traum. Slovo označující v němčině sen nebo přání a v češtině asociující trauma se dobře hodí k jeho fikčnímu světu, který je temným zážitkem mimo realitu. Především se ale jedná o jeden z nejzajímavějších českých komiksových debutů posledních let.

Motal přitom zvolil koncept, který není na domácí scéně zrovna obvyklý. Pracovat hned na sérii, nečíslovat sešity a ignorovat klasickou dějovou linku je silné kafe i pro fanoušky zvyklé na alba Vojty Maška nebo Branka Jelineka. Tři A4kové sešity tak nejvíc spojuje Motalův vizuální styl. Kontrastní černé a bílé plochy odkazují ke streetartové technice šablon, práce se světlem a stínem k filmu noir a vzhled postav ke gothic rocku a metalu (mimochodem v kreslení knírků může Motalovi konkurovat málokdo).

Z komiksu Tomáše Motala Traum

„První“ (pořadí je volné) sešit s podtitulem Maják se odehrává v roce 1954 a až do poloviny je zvráceným milostným dopisem soudruha Bilinkina své milované, která mezitím v zájmu lepších zítřků zažívá potrat pod rukama umaštěného doktora v nátělníku. Kostry přístavních jeřábů, masa parníku s nezbytným srpem a kladivem a zlověstně rozbouřené moře plné ledových ker slouží za kulisy Bilinkinovi a hlídce pokuřujících vojáků před odjezdem na tajemný ostrov. Chlad z panelů téměř vane, ale soudruzi jsou k němu neteční. Naopak se zdají až moc živí. Záhyby jejich kůže volně přecházejí v ty na kabátech, jako by jejich těla neustále bujela. Motiv mutace a transformace lidského těla je zjevně jedním z Motalových oblíbených a v následujících dvou sešitech jej opakovaně rozvede. V těch momentech jeho kresba nejvíce připomíná ikonický styl Charlese Burnse. Ústa stále otevřená ve výkřiku, odhalené dásně a nitě slin – člověk trpící jako zvíře, obraz, který je společný také všem třem sešitům.

Zmutovaný voják je ostatně i na obálce dalšího sešitu Plod, který začíná v roce 1968 podivným obřadním porodem na prasečí farmě za účasti voodoo rekvizit i mužů v kápích podobných těm, které si rádi nasazují členové Ku-klux-klanu. Ti z čtenářů, kteří donedávna toužili po těhotné superhrdince, pravděpodobně budou litovat. Když ale při obraně svého novorozeněte vysune dlouhý krk podobný dětskému tunýlku z nejmenovaného švédského řetězce s nábytkem, král hororové mangy Džundi Itó by zaplesal. Ve třetím sešitu Na konci cesty křížové se Traum přesouvá do devadesátek. Silueta inspirovaná Vítkovickými železárnami se tyčí nad americkou dálnicí a brzy dojde ke srážce aut vezoucích náklad, kterého bylo třeba se co nejrychleji zbavit. V rozfázovaných záběrech srážky Motal čerpá z hodin, které u prarodičů strávil listováním magazínů Svět motorů, a na každém z aut si dává zvlášť záležet.

Vizuální propracovanost alternativního světa, který před čtenářem otevírá, je na debut překvapivě suverénní. Motal se už dříve uvedl kratšími komiksy nebo sérií coverů alb fiktivních kapel (některé z nich se staly součástí Traumu), ale takto silnou a ucelenou výpověď ještě nenabídnul. V rozhovorech rád říká, že mu kolegové přezdívají houba, protože neustále nasává nové vjemy. Na základě prvních tří sešitů se zdá, že přezdívka sedí. Motal mísí popkulturní odkazy s historickými milníky a vyprázdněnými symbolikami extremistů i totalit. Doufejme, že dodrží slib a každého půl roku vydá další trojici sešitů, která více poodhalí jím nastíněný svět.

Proč je volná komiksová trilogie Traum na české scéně tak ojedinělým úkazem a k jakým tvůrcům se v ní Tomáš Motal odkazuje? Poslechněte si recenzi Kateřiny Čopjakové.