Tropicália Kabinet I: Manifest kanibalů

02938748.jpeg
02938748.jpeg
V roce 1964 se moci v Brazílii chopil vojenský režim, který odstranil levicově orientovaného prezidenta João Goularta poté, co hlava státu navrhla pozemkovou reformu a znárodnění některých významných brazilských podniků. Vojenská diktatura, neskrývaně podporovaná Spojenými státy, byla pochopitelně orientována nacionalisticky a tahle tendence se projevila i v populární hudbě. V době, kdy kulminovala beatlemánie, se v Brazílii pořád hrála především neškodná bossa-nova, která měla podpořit národní hrdost. Západní hudba byla pro většinu obyvatel synonymem něčeho cizorodého.

S blížícím se koncem 60. let ale začali lidé intuitivně toužit po hudbě, která by lépe reflektovala dobu plnou překotných kulturních i politických změn. Svůj podíl na tom měl i politický režim v Brazílii, který fungoval naprosto opačně, než by si jeho představitelé přáli. Známe to i z normalizačního Československa: v okamžiku, kdy je člověku brána osobní svoboda, začne ji sám kreativně vyrábět pomocí hudby, divadla nebo poezie.

Všechny Kabinety najdete v našem Jukeboxu!

Brazilské umělecké hnutí, které nese název Tropicália nebo Tropicalismo, začalo nenápadně vznikat v roce 1967. Jeho začátky ale najdeme už na konci 20. let, tedy v době, kdy se brazilští modernisté vypořádávali s koloniálním odkazem Portugalska. V roce 1928 sepsal básník Oswald de Andrade svůj Manifesto Antropófago, Manifest kanibalismu, který se měl téměř přesně o čtyřicet let později stát základním stavebním kamenem Tropicálie – hnutí, které nesmazatelně zapsalo Brazílii na uměleckou mapu tehdejšího světa.

V Manifestu kanibalismu Oswald de Andrade tvrdí, že nejlepší způsob, jakým by se brazilská kultura mohla vymanit z myšlenkových řetězů, kterými celou zemi připoutali kolonialisté z Portugalska, je strategie kanibalismu. Její ústřední myšlenka je jednoduchá: nevyhýbat se novým trendům, ale celé je pozřít a následně přetvořit v něco ryze brazilského. Oswald de Andrade v manifestu píše: „Zajímá mě jenom to, co není moje. To je zákon muže. To je zákon kanibala.“

Hnutí, k jehož nejvýznamnějším postavám patřili od počátku Gilberto Gil, Caetano Veloso nebo kapela Os Mutantes, tedy mělo svoje myšlenkové podhoubí. Chyběl ještě název. Slovo Tropicália se poprvé objevilo jako název uměleckého díla Hélia Oiticica. Tropicália měla podobu instalace, do které mohl člověk vstoupit a na vlastní kůži pochopit, že Tropicália nejsou jenom palmy a banány, ale něco mnohem víc. Název Tropicália inspiroval zpěváka a básníka Caetana Velosa k napsání stejnojmenné písně, která vyšla na jeho eponymní desce z roku 1968.

02938746.jpeg

Moment, kdy dostala Tropicália svoji definitivní podobu, máme velmi dobře zaznamenaný díky kompilaci Tropicália Ou Panis Et Circensis, kterou z velké části sestavil právě Caetano Veloso a jeho dlouholetý přítel Gilberto Gil. Oba dva hráli od počátku 60. let v tradičních bossa-nova kapelách a Gilberto už měl na svém kontě dokonce jeden komerčně úspěšný hit. Opravdu autentická a originální hudební dráha obou klíčových postav ale odstartovala právě s vydáním kompilace Tropicália Ou Panis Et Circensis, která definovala strategii celého hnutí.

Klíč, podle kterého zúčastnění hudebníci postupovali při tvorbě své hudby, byl přiznaně inspirovaný právě Manifestem kanibalismu Oswalda de Andrade. Především Caetano Veloso měl přirozený odpor k jednoduchým řešením nacionalismu a naopak obdivoval západní rock’n’rollovou hudbu. Právě spojení tradiční brazilské estetiky s psychedelií, kterou jenom několik málo měsíců před vydáním kompilace definovali The Beatles svou přelomovou deskou Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, bylo receptem, který z Tropicálie udělal zásadní hnutí konce 60. let.

02938749.jpeg

V písni Panis Et Circensis, která dala celé kompilaci název, je kromě charakteristické flétny zpěvačky Rity Lee a psychedelické kytary Cláudia Césara Diase Baptisty slyšet i orchestrální aranžmá, o které se postaral Rogério Duprat. Duprat je pro celou Tropicálii zásadní postava. Když se poprvé setkal se členy kapely, které objevil kdesi v zákulisí jedné televizní show, řekl jim, že nenávidí hudbu. Rita Lee mu nadšeně přitakala a dlouholetá spolupráce byla na světě. Os Mutantes věnujeme některý z dalších dílů, během kterého se probereme pěticí jejich zásadních desek.

Je určitě nutné zmínit, že tvorba hudebníků Tropicálie nebyla od začátku přijímána s nadšením, z dobových záznamů, které najdeme především v dokumentárním filmu Tropicália z loňského roku, můžeme jasně odečíst nevraživost velké části publika, které mělo pocit, že brazilská scéna podléhá diktátu módní západní hudby. Ze skladeb Caetana Velosa nebo Gilberta Gila je ale jasně slyšet, že umělci trendy slepě nepřebírali, ale naopak je velmi kreativně měnili a tvarovali až do podoby, která v té době neměla obdoby.

Hnutí Tropicália samozřejmě nebylo jenom mužskou záležitostí, naopak. Ženy v něm hrály důležitou roli, což dokazuje třeba zpěvačka Gal Costa, jejíž skladby patří na kompilaci k těm nejpozoruhodnějším. S Caetanem Velosou a Gilbertem Gilem se Gal Costa seznámila už v roce 1963 a v roce 1967, tedy rok před vydáním kompilace, dokonce s Caetanem natočila celé album, které dvojice pojmenovala Domingo. Už o rok později se ale Gal Costa projevovala o poznání neortodoxnějším způsobem. Skladba Baby, kterou kromě Gal Costy natočili třeba i Os Mutantes, patří k nejznámějším písním začátku hnutí Tropicália.

02938742.jpeg

První díl Kabinetu o brazilském hnutí Tropicália jsme zakončili skladbou Bat Macumba, kterou, stejně jako Baby, nazpívali i Os Mutantes na své debutové eponymní desce z roku 1968. V příštím díle nás čeká podrobnější vhled do tvorby dnes zmíněných hudebníků a taky exkurze do politické situace v Brazílii – vojenská diktatura v roce 1968 totiž začala velmi důrazně utahovat lano kolem umělců, kteří Brazílii přinesli závan svobodné tvorby.


Playlist:
01 Os Mutantes – Dom Qixote (Mutantes, Polydor 1969) 3:54
02 Os Mutantes – Não Vá Se Perder Por Aí (Mutantes, Polydor 1969) 3:16
03 Gilberto Gil – Miserere Nóbis (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968) 3:44
04 Gilberto Gil – Questão De Ordem (Gilberto Gil, Philips 1968) 5:31
05 Caetano Veloso – Tropicália (Caetano Veloso, Philips 1968) 3:39
06 Os Mutantes – Panis Et Circensis (Os Mutantes, Polydor 1968) 3:36
07 Os Mutantes – Adeus Maria Fulô (Os Mutantes, Polydor 1968) 3:06
08 Gilberto Gil / Caetano Veloso / Gal Costa / Os Mutantes / Tom Zé – Parque Industrial (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968)
09 Caetano Veloso – Coração Materno (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968) 4:17
10 Gilberto Gil – Geléia Geral (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968) 3:42
11 Gal Costa – Mamãe, Coragem (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968) 2:30
12 Gal Costa – Baby (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968) 3:31
13 Gilberto Gil – Bat Macumba (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968) 2:33
14 Caetano Veloso – Hino Do Senhor Do Bonfim (Tropicália Ou Panis Et Circensis, Philips 1968) 3:39
15 Os Mutantes – Tempo No Tempo (Os Mutantes, Polydor 1968) 1:47