Tropicália Kabinet II: Nepřekonatelná mutace hudby
V prvním dílu Kabinetu věnovaném brazilskému uměleckému hnutí Tropicália jsme si načrtli politickou i společenskou situaci v Brazílii na konci 60. let a představili si základní postavy scény, která neopakovatelným způsobem spojila tradiční bossa novu s psychedelickým rockem, folkem, moderním uměním nebo avantgardním divadlem. Kromě vůdčích postav Tropicálie, hudebníků Caetana Velosa a Gilberta Gila, jsme minule zahráli i několik skladeb od skupiny Os Mutantes a právě téhle skupině věnujeme celý dnešní díl.
Os Mutantes vznikli v roce 1966 v São Paulu, městě imigrantů a největší metropoli Jižní Ameriky. Jádro skupiny od počátku tvořili bratři Arnaldo a Sérgio Dias Baptistové, kteří vyrůstali v rodině básníka a pianistky. Zpočátku spolu hráli v teenagerské skupině The Wooden Faces, po přibrání zpěvačky a flétnistky Rity Lee ale založili formaci Six Sided Rockers, která se těsně před prvním vystoupením v brazilské televizi přejmenovala na Os Mutantes. Název odkazuje na základní myšlenkový princip celého hnutí Tropicália, které kombinuje, míchá a přetváří vlivy západní populární hudby s tradičním brazilským základem.
Na začátek druhého dílu Kabinetu jsme si hráli ukázky z debutové eponymní desky Os Mutantes, která vyšla v roce 1968. Ve stejném roce se členové Os Mutantes seznámili s Gilberto Gilem, který je představil ostatním zásadním postavám hnutí Tropicália, především Ceatanovi Velosovi. S oběma předními představiteli hnutí Os Mutantes vystupovali, přesto je od nich něco odlišovalo – hlavně Veloso byl ve svém projevu často poměrně fatální a přemýšlivý, kdežto Os Mutantes mají dodnes pověst jakýchsi neposlušných dětí Tropicálie, kteří zdaleka nejvíc experimentovali a hráli si se zvukem. Důkazem toho je i jejich kreativní práce s hudebními nástroji.
Cláudio César Dias Baptista, třetí z bratrů, sice nebyl členem kapely, zásoboval ji ale vlastnoručně vyrobenými nástroji. Mezi ty nejznámější patří Guittara de Ouro, Zlatá kytara, na kterou hrával Sérgio Dias. Její zvuk můžeme slyšet i na druhé desce Os Mutantes, která vyšla hned v roce 1969 a která se jednoduše jmenujte Mutantes. Čeká nás trojice písní a v té posledních z nich i slyšitelná citace jedné z nejslavnějších skladeb šedesátých let, která dokazuje, jak blízko měli Os Mutantes k západní hudbě a jak kreativně ji dokázali uchopit.
Po vydání druhé desky se Os Mutantes dostali do Evropy, koncertovali třeba ve Francii. Brazílie je znovu přivítala vyostřenou atmosférou, představitelé vojenské diktatury totiž na jaře roku 1968 při potyčce v restauraci zabili studenta Edsona Luíse a události po jeho smrti eskalovaly do masivních občanských protestů a následného přijetí nechvalně proslulého zákona AI-5 (Ato Institucional Número Cinco) – šlo o jedno ze sedmnácti hlavních nařízení, které v brazilském vojenském režimu suplovaly ústavu. Páté nařízení se týkalo cenzury a později se mělo výrazně dotknout i Os Mutantes. V roce 1970 ale ještě mohli vydat další desku s komplikovaným názvem A Divina Comédia ou Ando Meio Desligado. Šlo o první nahrávku, na které Os Mutantes opustili principy Tropicálie a víc se přiblížili klasickému rocku.
Tropicália samotná už v roce 1970 ztrácela dech, především proto, že brazilská vláda vykázala Caetana Velosa a Gilberto Gila do exilu v Londýně. Mutantes ale měli dost síly a nápadů na to, aby i třetí desku natočili způsobem, který vstoupil do historie. V písni Quem Tem Medo De Brincar De Amor slyšíme nejenom parodování kalifornského akcentu, ale i zvuk policejní houkačky, kterou proslavil Bob Dylan ve skladbě Highway 61 Revisited.
Deska A Divina Comédia ou Ando Meio Desligado je prostoupená náboženskými motivy, zpívá se v ní o ďáblu i Bohu a obal desky zdobí ilustrace, kterou pro Danteho knihu Božská komedie nakreslil ilustrátor Gustav Doré. Následující deska Jardim Elétrico už byla o poznání přízemnější, na obalu nahrávky se vyjímá ilustrace zeleného psychedelického monstra, které evokuje kolotočářskou estetitku mainstreamového metalu. I hudba Mutantes se čím dál tím víc měnila, brazilské prvky už prakticky nevyužívali vůbec a místo toho svoje skladby prošpikovali třeba foukací harmonikou. Velká část písní má místy až parodický ráz, některé z nich ale stále patří k tomu nejlepšímu, co Os Mutantes vyprodukovali. Některé skladby na desce jsou zpívané anglicky, Mutantes totiž chystali desku, se kterou by prorazili i na západní trhy – celé anglické album nakonec vyšlo až v roce 2000, skladba Tecnicolor v angličtině se ale dostala už na Jardim Elétrico.
V roce 1972 vydali Mutantes svoji pátou desku nazvanou Mutantes e Seus Cometas no País do Baurets – šlo o poslední album, které skupina nahrála v původním složení s bratry Baptistovými a zpěvačkou Ritou Lee. V podstatě jde o poslední regulérní album Os Mutantes, Rita Lee totiž po jeho vydání odešla na sólovou dráhu a v Mutantes začali fluktuovat členové takovým způsobem, že je skoro nemožné jej stručně zmapovat.
Rozchod bratrů Baptistových a Rity Lee je dodnes zahalený tajemstvím, některé teorie praví, že Mutantes nebyli po chuti vojenskému režimu v Brazílii, zároveň ale byli natolik populární, že nebylo možné je úplně zakázat – diktatura je tedy alespoň tímto způsobem paralyzovala. Rita Lee natočila sólovou desku a na šesté studiové desce Mutantes už se z originální trojice podílel pouze Sérgio Dias Baptista. V roce 1978 se skupina definitivně rozpadla a na dlouhé roky se ztratila z očí veřejnosti.
Na světlo jí později pomohli ostatní hudebníci – Kurt Cobain v roce 1993 poslal Mutantes oficiální dopis, ve které žádal, aby se skupina dala znovu dohromady. Rita Lee to odmítla – nechtěla prý těžit ze své bývalé slávy a na comebacku, který se nakonec uskutečnil až v roce 2006, se vůbec nepodílela. Zastoupila ji zpěvačka Zélia Duncan.
Obnovení Mutantes poprvé vystoupili na přehlídce o Tropicálii v Londýně v roce 2006, následovali koncerty v New Yorku nebo Los Angeles, kde hráli společně s The Flaming Lips. Mutantes pomohla i vlna nového amerického folku a především její ústřední postava Devendra Banhart, který Mutantes rád uváděl jako svůj vzor a který si s nimi nakonec i zahrál. Hudební eklektik Beck zase prohlásil, že tři roky neposlouchal nic jiného, než Os Mutantes a na svoje album Mutations natočil hitový singl přímo pojmenovaný Tropicália. Mutantes nová vlna zájmu o jejich hudbu povzbudila a v roce 2009 a 2013 připravili dvě zbrusu nové desky. Závěr Kabinetu o Os Mutantes bude patřit ukázkam právě z jejich aktuální tvorby.
Playlist:
01 Os Mutantes – Panis Et Circensis (Tecnicolor, Universal Music 2005) 2:15
02 Os Mutantes – A Minha Menina (Os Mutantes, Polydor 1968) 4:41
03 Os Mutantes – Senhor F (Os Mutantes, Polydor 1968) 2:33
04 Os Mutantes – O Relógio (Os Mutantes, Polydor 1968) 3:29
05 Os Mutantes – Trem Fantasma (Os Mutantes, Polydor 1968) 3:15
06 Os Mutantes – Algo Mais (Mutantes, Polydor 1969) 2:38
07 Os Mutantes – Dia 36 (Mutantes, Polydor 1969) 4:02
08 Os Mutantes – Mágica (Mutantes, Polydor 1969) 4:38
09 Os Mutantes – Quem Tem Medo de Brincar de Amor (A Divina Comédia ou Ando Meio Desligado, Polydor 1970) 3:44
10 Os Mutantes – Jogo de Calçada (A Divina Comédia ou Ando Meio Desligado, Polydor 1970) 4:07
11 Os Mutantes – Tecnicolor (Jardim Elétrico, Polydor 1971) 3:57
12 Os Mutantes – Cantor De Mambo (Mutantes e Seus Cometas no País do Baurets, Polydor 1972) 4:38
13 Os Mutantes – Nada Mudou (Haih Or Amortecedor, ANTI- 2009) 5:17
14 Os Mutantes – The Dream Is Gone (Fool Metal Jacket, Krian Music 2013) 2:50
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
