Tyjátr: Divadlo 29 je srdcem pardubické alternativy

24. listopad 2014
Tyjátr
03257687.jpeg

Divadlo 29 je důležitým pardubickým kulturním uzlem. Schází se v něm různorodá společnost, ze které se během víc než desetileté existence prostoru stala poměrně konzistentní komunita. Vzniká v něm inspirativní atmosféra, která ke kreativnímu uvažování neláká pouze tvůrce, ale i pravidelné návštěvníky. O historii i současném směřování jsme hovořili s programovým ředitelem Divadla 29 Zdeňkem Závodným.

Sálu asi pro sto diváků dominuje velký balkon. „Už někdy v 19. století tady byla původně hospodská tančírna. Potom tady za první republiky byla modlitebna a údajně zde působila Armáda spásy a pravoslavná církev. V sále vybudovali balkon v podstatě jako kůr,“ říká programový ředitel Divadla 29 Zdeněk Závodný. Koncem 40. let se z prostoru staly sklady a změna nastala o několik desetiletí později. „V 80. letech si to pronajal malíř Jiří Lacina, který to měl jako ateliér. Tehdy tady začal občas dělat poloilegální akce – sem tam nějakou výstavu nebo koncert a pokračoval v tom i během 90. let až do roku 1999, než se objekt začal rekonstruovat,“ vysvětluje Závodný v příjemném, technicky výborně vybaveném sále, který Divadlo 29 začalo po rekonstrukci naplno využívat.

„Člověk má představu, že je to hrozně živé prostředí. Ono to tak úplně není. Pardubice nejsou zase tak velké, aby generovaly nějakou velkou uměleckou aktivitu. Ta představa ze začátku, že tady bude fungovat nějaký multifunkční sál, byla samozřejmě mylná. Pro lidi tady nebylo žádné zázemí, to je hodně důležitá věc. Až v momentě, kdy se nám podařilo získat konkrétní prostory a nastartovat jejich provoz, to začalo žít. Aktivity začaly vznikat, různě se na sebe nabalovat i prolínat a dostalo to takový organičtější charakter,“ říká Závodný. Víc než desetiletá snaha udržovat program zformovala stabilní návštěvnickou základnu: „Myslím si, že díky tomu, že je tady tenhleten prostor, to dostalo i komunitní rozměr. Chodí sem několik skupin lidí, ať už jsou to studenti univerzity, gymnázií, nebo konzervatoře, kteří tento prostor využívají jako svůj meeting point. Nemusí tady nutně vyvíjet nějakou uměleckou nebo kulturní aktivitu, zkrátka se schází na kafe nebo pivo a čas od času tady něco zrealizují,“ dodává programový ředitel.

03257688.jpeg

„Fungujeme na principu stagiony a nikdy jsme tu neměli nějaký stálý soubor, ale musím říct, že máme rezidenty. Dejme tomu, že máme několik skupin umělců, se kterými spolupracujeme intenzivněji, ať už jsou to hudebníci, tanečníci, nebo divadelníci. Máme tady zkrátka několik part, které ne že by to měly jako domovskou scénu, ale vzájemně o sobě víme. Když potřebují prostor na přípravu nové věci, tak my jim ho můžeme poskytnout a pak uvádět jejich novinky,“ dodává Závodný k nepravidelné dramaturgii Divadla 29. Vedle stabilního programu tak například tým Divadla 29 zabral na nějakou dobu Winternitzovy mlýny, nedalekou realizaci architekta Josefa Gočára, a na site specific festivalu evidoval mimo tradiční diváckou základnu nevídanou návštěvnost.

Spustit audio
autor: Martin Macho Macháček