Tyjátr: Experiment, nebo odfláknutá příprava?

„Názvem Souffle aux corps narážíme na vztah akordeonu a těla, zvuk akordeonu je blízký lidskému hlasu a funguje vlastně podobně jako lidská plíce. Vždycky když vybírám název představení, snažím se ho vybrat tak, aby jeho význam zůstal otevřený, divák má potom v hlavě text, pod kterým si sám něco představuje, a tenhle pocit mu už zůstane. A to je podle mě to, co je na živém umění poetické: když si divák najde svoji vlastní cestu uvnitř toho, co zažívá,“ vysvětluje choreograf a tanečník Serge Ambert, který spolu s akordeonistou Arnaudem Méthivierem připravil představení Souffle aux corps, do češtiny přeložené jako Šepoty těl.

Připravil je v tomhle kontextu trochu silné slovo, protože se jedná o absolutní improvizaci, při které se umělci pokoušejí vystavět na jevišti z ničeho přinejmenším něco. Na rozdíl od improvizace herecké, která se většinou v tvůrčím zápalu vydává cestou komiky, udělat taneční improvizaci vtipnou je už asi pořádný zápřah. Ani u improvizace ale jenom talent a zápal pro věc nestačí, je třeba perfektně ovládat řemeslo a stanovit si téma nebo pár záchytných bodů, které zabrání tomu, aby se z improvizace stal naprostý nesmysl. Podobně jako v hudbě i v divadle a tanci umí dobře improvizovat jen skutečný mistr řemesla.

„Připadám si jako experimentální umělec nebo badatel. Vždycky jsem se pouštěl do experimentů, protože neznámo a nebezpečí ve mně vyvolává něco strašně silného. Děláme věci, které se nedají pojmenovat, forma představení Souffle aux corps je nepojmenovatelná. Myslím, že každý z diváků si tu formu najde sám,“ popisuje svůj pocit z umění akordeonista Arnaud Méthivier, který se Sergem Ambertem spolupracuje už od roku 2007. Improvizace není jejich jedinou doménou, přesto si na ní při tvorbě hodně zakládají. S tvrzením, že představení Souffle aux corps žádnou formu nemá, se dá jenom souhlasit. Otázkou je, jak vypadá ideální divák, který si ve lhostejném pobývání dvou umělců na scéně dokáže sám najít nějaký řád.

Z představení Šepoty těl |foto: oficiální stránky NoD

„Pracujeme s prostorem, takže ho potřebujeme ovládat a rozumět mu. Včera večer a dneska ráno jsme si v NoDu trochu zaimprovizovali, ale večer to bude něco úplně jiného. Je to taková pouť, na které zveme diváky, aby putovali s námi. Ale putuje s námi třeba i osvětlovač a to je někdy dost složité, protože je to pokaždé někdo nový a my nemáme žádný světelný plán, nedokážeme říct, co se bude dít,“ uzavírá tanečník Serge Ambert.

Největším zážitkem z představení Souffle aux corps bylo bezpochyby mlčící, zařezané publikum. Ještě pořád platí, že živé umění zůstává živé, jenom pokud je ve vztahu s divákem, a ten obvykle naprostou ignoraci, tedy uzavřenost umělců do vlastního sebeprožitku na jevišti, neskousne. Francouzi do Prahy přivezli jedině tak umělecký alibismus, po kterém divák z představení odchází s pocitem, že to asi nepochopil, a alternativní umění pro něj asi nebude to pravé.