Tyjátr: I dokonce emancipovaná žena chce být králíčkem
Současná finská hra Králíček je parafrází na Lízu Doolittlovou v kombinaci s pohádkou o Popelce a na řadu hollywoodských filmů. S notnou dávkou sarkasmu totiž líčí příběh neomalené dospívající dívky, která touží po pohádkovém životě s princem, krásné postavě, vybraných způsobech a čistotě. A když se jí toho nedaří dosáhnout, popadne kulomet a postřílí celou vesnici.
Autorka textu Saara Turunen vnímá postavy svých her jako vězně ve vlastních světech, kteří si neuvědomují, že by mohlo kromě jejich okolí existovat ještě něco jiného. V textu Králíček předkládá extrémní případ naivní mladé dívky, zoufale nespokojené s vlastním tělem a celkovou životní situací. Text pracuje s výrazným střihem mezi realitou, vyprávěním a snovými fantaziemi hlavní ženské hrdinky. Pohádkové situace se prolínají s násilím a vulgaritou. Vedlejší postavy a sbor jsou líčeny skrze subjektivní pohled hlavní hrdinky, takže divák velmi brzy přestane rozeznávat realitu od dívčiných fantazií.
„My jsme si tuhle hru vybrali kvůli tématu a zároveň i zpracování, které jdou ruku v ruce. Text využívá princip antického chóru, postavení hlavní hrdinky vůči sboru nás inspirovalo, protože to přesně vystihuje ústřední téma – jestli je to, co žena chce, dáno vlivem jejího okolí, nebo je to její vlastní rozhodnutí,“ vysvětluje koncepci představení dramaturgyně Marie Špalová.
Celá hra se odehrává v jedné nastavované minutě v restauraci u stolu s kostkovaným ubrusem, u kterého slečna-Králíček sedí úplně sama. Autorka původního textu je také z povolání režisérka, což je v jejím rukopisu rozhodně znát. Situace i dialogy mají přímý spád, text není nutné škrtat, hra je prostě dělaná jevišti na míru. Inscenační tým pod vedením režisérky Natálie Deákové zvolil pro její ztvárnění ostře stylizované výtvarné i herecké pojetí. Hlavní roli bezradného Králíčka si zahrála Pavla Beretová.
„Texty jsou hodně naivní, takže i přístup herců musel být odlehčený, děj plyne povrchně a veškeré konflikty se odehrávají spíše uvnitř. Ve výsledku se držíme textu, ale částečně improvizujeme. Tuhle hru jsme už jednou uvedli jako scénickou skicu v prosinci 2012 v rámci překladatelské dílny Dilia, ale režíroval ji Petr Hašek a celé vyznění bylo o něco vážnější. Tentokrát byl inscenační tým z osmdesáti procent ženský, myslím, že pojetí je ironičtější,“ dodává Marie Špalová.
Ženský přístup byl pro výklad hry v inscenaci Divadla Letí zásadní. Dramaturgicko-režijní koncepce totiž vychází z předpokladu, že fází „králíček“ si pravidelně prochází nejen dospívající dívky, ale i každá emancipovaná žena.
„I když jsme v týmu samé emancipované intelektuálky, tak nakonec stejně všechny řešíme, jak vypadáme, a i muži to takhle berou. Radši si vezmou králíčka než neupravenou sebevědomou ženu. Téma je pořád aktuální, ale už v něm nejde o emancipaci, tohle je druhá vlna. Uvědomujeme si, že se nemůžeme divit, když nás nikdo nepouští do dveří nebo sednout v tramvaji, když už jsme se takhle emancipovaly,“ říká dramaturgyně inscenace Marie Špalová.
Na reprízu představení Králíček můžete zajít v příští divadelní sezoně – 27. září od 20:00 – do Studia Švandova divadla.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
