Únikové hry: Za hodinu se musíte dostat ze zamčené místnosti

Na hodinu vás zamkneme do místnosti a ještě nám za to zaplatíte
Na hodinu vás zamkneme do místnosti a ještě nám za to zaplatíte
Ve světě se rozjel nový fenomén – únikové hry. Skupina lidí je zamčená v místnosti, kde je umístěna řada šifer, hlavolamů, překážek a hádanek, pomocí kterých se tým musí v časovém limitu dostat ven.

„Jedná se o hru pro malé skupiny. Tým vejde do místnosti a my ho zamkneme. Poté mají 60 minut na prozkoumání místnosti a nalezení cesty ven. V místnosti jsou různé objekty, musí otevírat zámky, hledat klíče a řešit hlavolamy. Vše je propojené a tým teoreticky nepotřebuje žádnou pomoc,“ vysvětluje princip hry provozovatelka jedné z nich v pražské Tyršově ulici Kristina Csalami.

03278988.jpeg

Trend únikových her nebo také trap/exit/getaway/mind her k nám částečně přichází ze zahraničí, ale existují i čistě tuzemské mutace. Hry se liší obtížností, příběhem, lokalitou, ale všechny mají společný cíl. V časovém limitu, obvykle jedné hodiny, vyřešit sérii úkolů a dostat se ven, nebo třeba deaktivovat bombu, či osvobodit rukojmí. Jednu z u nás populárních agentských her popisuje provozovatel Václav Žežulka z Prahy 2: „My můžeme nabídnout specifické prostředí bývalého krytu civilní obrany, od kterého se odvíjí náš příběh. Dostanete se do kůže agenta, který se vloupal do tajného vězení, chce získat nějaké dokumenty, ale zabouchl si dveře a musí se dostat ven, než přijdou stráže.“

Čtěte také

Jak vypadají konkrétní hlavolamy a překážky, vysvětluje zase správce tří únikových her z Prahy 1 Karel Šedivý: „Snažíme se být kreativní a pestří, aby tu nebyly jen visací zámky. Máme i zvláštní zámky na speciální druhy klíčů, třeba magnetické. Jsou tam i mechanické věci, triky se světelnými efekty, je tam voda, elektrický proud, vypínače. Hlavním smyslem není dostat se ven a udělat zadaný úkol, hlavní je, aby to hráče bavilo.“

03278978.jpeg

Karla Šedivého jsem se také ptal, jaká jsou ve hře omezení: „V podstatě nejsou žádná, ani co se týče věku. Našimi častými hosty jsou rodiny s dětmi.“

„Nejstarší hráčce bylo 81. Sotva dokázala sejít schody, ale pak nám napsal její tým hodnocení, že o zážitku nepřestala mluvit celé tři dny, protože to bylo velmi vzrušující. Je skvělé, že to je hra pro každého,“ dodává Kristina.

A co se stane, když se tým zasekne a neví si rady? „Máme webové kamery, s týmem jsme spojeni vysílačkami. Tušíme, co se v místnosti děje. Hráči mají možnost si zavolat o pomoc nebo je možnost poslat jim na jeden z monitorů obrázek,“ dodává Václav.