Universum: Co trápí české doktorandy?

2. říjen 2016
03713796.jpeg

Hosty pořadu Universum se tentokrát stali Kateřina Cidlinská a Lukáš Dvořáček, zakladatelé České asociace doktorandů a doktorandek. Cílem asociace je propojit studenty postgraduálního studia napříč obory, pomoci jim sdílet zkušenosti a spojit síly proti největším problémům, které začínajícím akademikům komplikují úspěšné dokončení studia a vstup do vědecké kariéry.

Podmínky pro studenty doktorského studia se na jednotlivých univerzitách i konkrétních pracovištích velmi liší. Někde se jedná o práci v rozsahu plného úvazku, jinde je student ponechán svému osudu a samostatnému psaní disertace. Jeden z problémů mají však téměř všichni doktorandi společný – nízká stipendia, která neumožňují věnovat se výzkumu naplno.

Takový plný úvazek může navíc zahrnovat prakticky cokoli od účasti na výzkumu, přes výuku nebo zkoušení za školitele až po úklid kanceláře. Studenti jsou často využívaní jako levná pracovní síla.

Některým studentům se podaří zapojit do větších výzkumných projektů. To však často závisí na osobnosti a podpoře ze strany konkrétního školitele – vedoucího disertační práce. „Akademická sféra není nijak vydělená ze společnosti. Fungují v ní stejné mechanismy jako v soukromém sektoru nebo v politice. Zákulisní vztahy jsou vždycky důležité, obzvláště tam, kde je boj o peníze, protože na počet lidí, kteří v systému jsou, je jich relativně málo. V tu chvíli nehraje roli jenom to, jestli jste nejlepší výzkumnice nebo výzkumník, ale i to, jestli máte někde dobré oko,“ vysvětluje Kateřina Cidlinská.

03639263.png

„Tuto problematiku zacílil i mezinárodní audit z roku 2011, který systém doktorského studia v Čechách nazývá ‚učňovský systém‘. Něco jako mistr a jeho učeň,“ doplňuje Lukáš Dvořáček. Student je vydán na milost a nemilost svému školiteli a záleží, jak se o něj konkrétní školitel postará. V případě, že to funguje, se může jednat o velice intenzivní a přínosnou spolupráci. „Nechceme říkat, že v Čechách nejsou dobří školitelé, a fandíme lidem, kteří to dělají dobře. Ale rozhodně je tu systémová chyba. Ve chvíli, kdy spolupráce nefunguje, nemají doktorandi jak svou situaci řešit,“ uvádí Kateřina Cidlinská.

Čtěte také

Audit z roku 2011 potvrzuje, že se nejedná o individuální špatné zkušenosti jednotlivců, ale skutečně o systémovou chybu. Pro úspěšnost v doktorském studiu je zásadní osobnost školitele, kterou však student často nemá šanci předem dobře poznat. Nejsnadnější je proto pokračovat na stejné univerzitě, kde student již dokončil předchozí úroveň studia. To ovšem odporuje principu, podle kterého je žádoucí, aby vzdělání akademika formovalo více různých institucí, které mu umožní na předmět jeho bádání nahlížet z různých perspektiv a metodologických hledisek. V Česku je tato míra mobility trvale velmi nízká. Některé obory lze studovat pouze na jedné škole a v takových případech je prakticky nemožná.

Zajímá vás téma do hloubky? Poslechněte si celý rozhovor.

03713284.jpeg

Další články autora