Universum: Jednou nohou na učňáku, druhou na univerzitě

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Truhlář - truhlárna - truhlařina

Kryštof studuje sociologii a zároveň se učí truhlářem na učilišti. Zdeněk si k hospodářské politice udělal výuční list na automechanika. Proč se přihlásili na manuální obory na střední, když už studovali na vysoké škole? V Universu jsme se ptali, jak lze propojit tyto dva světy nebo jakého ze svých dvou typů vzdělání si studenti váží víc.

Rodiče Zdeňka Nuce vlastní autoservis, proto se po nástupu na Vysokou školu finanční a správní rozhodl přihlásit i ke studiu oboru Mechanik a opravář motorových vozidel. Bude tak schopný pomáhat rodičům, i když kariérně směřuje jinam. Studium má už dokončené a chystá se nastoupit na místo ve státní správě, kde využije své vysokoškolské zaměření Hospodářská politika a správa. Kryštof Tvrdík šel po gymnáziu na Sociologii a sociální politiku. Intelektuální studium mu ale nestačilo, chtěl pracovat manuálně. Podařilo se mu najít dálkové studium, po jehož dokončení získá výuční list oboru Truhlář – nábytkář. Kryštof zatím ještě zvažuje, kterou cestou se nakonec vydá.

„Celý moje okolí bylo úplně nadšený. Nikdo z nich to moc nechápe, nevědí, co od toho očekávám. Jestli se tím chci živit a sociologii mít vedle, nebo jak to jako mám,“ komentuje Kryštof svůj nástup na truhlařinu. „Pro mě byl podstatný ten rozdíl opačného vnímání práce. Ať už na gymplu nebo vejšce je to absolutně nemanuální práce, je to odlišný soustředění, než když člověk dělá něco rukama. Já jsem si to pojmenoval jako ‚manuální inteligence‘. Člověk nad těma věcma musí přemýšlet jinak, je to jinej svět, jiný pojetí skutečnosti, než když si něco jenom přečteš a přepíšeš.“

Automechanik - oprava auta

Pro Zdeňka nebyl každodenní přechod z vysoké školy do dílny příliš náročný. Na učilišti s ním studovalo víc vysokoškoláků. I když studovali různé obory, byl stále více méně ve své sociální skupině. „Na druhou stranu, když dopoledne máte ekonomii a odpoledne rýsování, tak je to od sebe dost rozdílný. Ale myslím si, že se na to dá snadno zvyknout,“ popisuje.

Na otázku, kterého vzdělání si váží více, se hosté neshodnou. Pro Kryštofa je těžké jedno z nich vybrat, zejména když ještě studuje. Zdeněk si váží víc výučního listu. Má pocit, že aby ho získal, musel víc než na vysoké škole prokázat faktickou znalost oboru. Možná právě to by se mohli univerzity a vysoké školy od učilišť přiučit. Lépe ověřovat, jak studenti svůj obor chápou a zda mají potřebné znalosti. Zakončení některých kurzů tento účel jistě nenaplňuje. Řemesla by se podle Kryštofa měla zase od univerzit inspirovat lepším propojením výuky s praxí. Zatímco v jídelně na učilišti mají rozbité židle, na hodinách v truhlárně vytváří studenti samoúčelné výrobky, které následně rozřežou.

Zdeněk Nuc a Kryštof Tvrdík

Oba se shodují, že je jim líto, že učiliště jsou vnímána jako něco podřadného. „Vyvolává to tam strašně odevzdanou negativní atmosféru, což je hrozná škoda, protože si myslím, že to má potenciál, kterej je tímhle zazděnej,“ rozvádí myšlenku Kryštof. „Hlavně si myslím, že dneska hodně lidí chodí na obchodky, i když tam nemusí být a mohli by dělat rukama, vydělávat docela velký peníze. Protože podle mě řemeslo v Čechách upadá,“ uzavírá rozhovor Zdeněk.