Už ve školách děti trestáme, když něco nevědí. V dospělosti pak neumí chápat druhé a diskutovat

„Najednou někoho přesvědčit nejde, spíše upravit jeho sebevědomí o tématu. Proces změny názoru je pozvolný,“ vysvětluje Martin. V diskuzi spíše své názory upravujeme. Můžeme sobě i druhým pomoci uvědomit si, co všechno o tématu víme, ale hlavně nevíme. Překážkou jsou silné emoce. Pokud lidem na tématu velmi záleží, dotýká se jejich identity, budou emotivní. Tím sníží svou schopnost přesvědčit i přesvědčovat.

„Ukazuje se, že lidé jsou sice vystaveni faktům, ale dělají hned další myšlenkový krok. Za fakty vidí hodnoty nebo normativní důsledky. Něco, co by museli udělat,“ popisuje Ondřej Havlíček, proč se i tváří v tvář faktům někteří lidé ve svých pozicích naopak zatvrdí. Například když ukážete konzervativním Američanům fakta o změně klimatu, tak si rovnou představí politická opatření, se kterými ale nesouhlasí. Uvidí omezování svobody podnikání nebo vyšší daně. A proto odmítnou, že se planeta otepluje.

„Ty ještě nemáš dítě? Co to máš na sobě?“ Co v nás vyvolává stud a jak se k němu postavit?

• Upravit
• Smazat

„Stud je bolestivá emoce, všichni ji známe od dětství. Stojíme před tabulí a nevíme, co máme paní učitelce říci. Všichni na nás koukají a modlí se, aby se to nestalo jim,“ popisuje v magazínu Balanc Iveta Clarke, která se věnuje týmovému a vztahovému koučingu. Stud souvisí s přijetím sebe sama a s přijetím od ostatních. Liší se od viny, ponížení nebo trapasu, jde přímo do naší podstaty. Jak se nestydět, a přitom si zachovat zdravou sebekritiku?

„Často když někdo říká věci, které se nám nelíbí, tak si z toho o něm vyvodíme chybný závěr. Třeba, že je zlý. Ale to bychom neměli automaticky předpokládat.“ Podle Ondřeje je důležité být v debatě předem laskavý. Nepředpokládat, že druhá strana nám chce ublížit, ponížit nás, nebo v našich postojích pouze hledat rozpory. Pokud budeme chtít vidět druhé nebo jejich názory ve špatném světle, pak chyby vždy najdeme. Můžeme aplikovat tzv. princip vstřícnosti. Pokoušet se vykládat slova druhých vždy co nejvstřícněji. Třeba zkusit přeříkat slova druhého a snažit se je co nejlépe pochopit.

Diskuze se může obrátit proti nám, pokud zvolíme nevhodné prostředky a budeme argumentovat špatně. Je lepší se zaměřit na vysvětlení vlastního postoje než na vyvracení zažitých mýtů. Tím omyly můžeme paradoxně posílit, lidé si z rozhovorů nezapamatují vše. Často jim zůstane jen dojem bez všech podrobností a údajů. Nejde jen o to, vyvrátit někomu přesvědčení. „Ukazuje se, že funguje, když nabídneme druhým nové alternativní vysvětlení. Ale tak, aby původní mylné přesvědčení zůstalo z určitého úhlu pohledu rozumné.“ Tedy nejenže se snažíme vysvětlit své stanovisko, ale i dát možnost druhé straně zachovat si tvář.

V minulém díle uváděli Martin Vraný a Ondřej Havlíček do kritického myšlení, poslechněte si i tento díl.