Školy jako Harvard, Oxford nebo Cambridge budí často uznání i respekt. Jak studium na těchto školách ale reálně vypadá, jaké jsou jejich výhody a naopak slabiny? O tom v Universu mluvila Františka Zezuláková Schormová, doktorandka anglistiky a amerikanistiky na pražské Filozofické fakultě a stipendistka Fulbrightovy nadace, která strávila dva semestry na Harvardu. A David Mikyska, absolvent práv na University College London a Oxfordské university.
Bakalářské studium absolvoval David na University College London a magisterské na Oxfordu. Ačkoliv Oxford přeci jen disponuje o trochu většími zdroji, tak je podle Davida rozdíl hlavně ve jménu a v tom, jak lidé školy vnímají: „Ten největší rozdíl je v tom, že každý zná Oxford, ne každý, obzvlášť v České republice, zná UCL. Když se s někým bavím, tak paradoxně zaniknou ty tři roky na UCL a vynikne ten rok na Oxfordu.“ Františka měla podobné zkušenosti: „Šokovalo mě, že když lidé slyší to jméno, tak už vůbec dál neposlouchají, co říkám. Já osobně jsem považovala za větší úspěch dostat to Fulbrightovo stipendium.“
Ve městě, kde stále rostou nájmy, se studentské koleje mohou stát útočištěm pro mladé lidi. Ačkoliv si nájemníci stěžují na vybavení a starý nábytek, za ubytování jsou většinou rádi. Podle vedoucí koleje Hvězda Jitky Jánošové a Perty Solimanové vedoucí ubytování na ČVUT v Praze navíc koleje přináší studentům vyžití, které v soukromém ubytování nenajdou. Jak dnes vypadají koleji a co může studentům přinést?
Negativní podle Františky je, že si je této prestiže škola velmi dobře vědomá. Když člověk nepřichází z podobně prestižní instituce, je těžké, aby si ho někdo všiml nebo aby se jím kdokoli zaobíral. Anglistika je podle Františky na Harvadu velmi tradiční a studují ji hlavně rodilí Američané: „Úplně poprvé v životě se mi stalo, že jsem cítila bariéru něco říct. Když člověk seděl v té místnosti plné Američanů v tvídových sakách popíjejících bílé víno, najednou pro mě bylo mnohem těžší se projevit.“
Františku na Harvardu příjemně překvapila komunita doktorandů: „Fungovala tam určitá kultura setkávání, kritika vlastní práce navzájem. Nebo neformální potkávání se, během kterých si doktorandi četli své práce nebo příspěvky na konference. Taková silná kolegialita mi tady chybí.“ Oba hosté se ale shodují, že dostupnost těchto univerzit je pro lidi z chudších poměrů těžší. Univerzity se snaží takové studenty lákat na stipendia, problém je ale často zakořeněný už v nižším školství. Podle Davida je na Oxfordu 45 % lidí ze soukromých škol, na které v Británii chodí přibližně 6,5 % lidí. Františka zmiňuje, že ještě do minulého roku na Harvadru dostávali studenti pár bodů navíc, když někdo z rodiny studoval na stejné škole.
Pusťte si další díl Universa a dozvíte se, kolik akademiků potkáte na semináři na Oxfordu nebo jak rebelují studenti na Harvardu?
