V Čadu jsou nejhnusnější města světa a nejkrásnější muži tam tančí ženám, vypráví cestovatelka Lenka Hrabalová

„Nikdy v životě jsem neviděla tak obrovsky nekonečnou zeleň. Jeli jsme jí tři dny,“ říká Lenka Hrabalová s tím, že africký Čad rozhodně není čistě pouštní země. A v málo navštěvovaném státě ji čekala mnohá další překvapení. Hmyzí, kulturní i krajinná.

Tak hnusné, že jsem si to musela vyfotit

„Nejhnusnější město na světě bylo nakonec jenom předvoj nejhnusnějších měst, která měla teprve přijít,“ směje se při vzpomínce na to, že po příjezdu hejtovala město Mossoro. „Sahelská města nemají žádní historické centrum, ulice jsou plné odpadků, všude vojáci, zákaz focení i volného pohybu po městě. Auto nás převezlo do baru, což bylo ohrazené nádvoříčko, kde posedávají místní. Města jsou neutěšená a depresivní. Kolem vojenské posádky bují prostituce. A v okruhu 400 kilometrů není nic,“ konstatuje Lenka Hrabalová.

Objevná cesta po africkém Čadu|foto:Lenka Hrabalová

„Poprvé v životě jsem si například na hranicích Čadu a Súdánu vyfotila hotelový pokoj. Stál totiž 50 dolarů, a to, jak za tu cenu vypadal, bylo úplně surreálné. Roztrhané závěsy, po stěnách plíseň, hnusné kachličky, obrazy nakřivo,“ směje se při vyprávění v cestovatelském podcastu Radia Wave Casablanca.

Muži tančí, ženy si mezi nimi vybírají. Fascinující festival Gerewol

Arabistka, íránistka a cestovatelka navštívila mimo jiné Čadské jezero, planinu Ennedi a festival Gerewol na jihovýchodě země. Ten pořádají Fulbové, kteří sami sebe označují za nejkrásnější lidi na světě. Cílem festivalu je najít si partnera. „Muži se nalíčí, několik dní tančí, rytmicky zpívají a když tance gradují, poulí oči, cení zuby a cvakají jimi a ženy je pozorují a vybírají si chlapa. Dokonce vdaná žena může během festivalu utéct s jiným mužem. A jsou to všechno muslimové. Sama bych tomu nevěřila, kdyby mi to neříkali. Hodně jsem fotila, povídala si s lidmi. A cítila jsem se naprosto bezpečně.“

8 fotografií

Hadi, štíři, solifugy. Poušť plná odporných zvířátek

Na planinu Ennedi, proslulou pískovcovou krajinou rozmanitých tvarů, může cesta trvat několik dní. „Třikrát jsme po cestě nocovali. Každou noc jsme zažili nálet jiného druhu hmyzu. První noc to byla invaze sarančat. Když taháte z jídla čtvrtou kobylku, tak už vám to prostě přestává chutnat,“ vypráví s gustem Lenka Hrabalová. Druhou noc si postavila stan a všimla si bílého štíra. A z druhé strany stanu – velký bílý had. „Místní říkali, že štíři jsou v pohodě, ale kousnutí bílého hada by byl ve srovnání s tím fakt problém. A já samozřejmě vím, že štír není tak úplně v pohodě!“ chrlí ze sebe zážitky. „No a třetí noc přišly solifugy. Poušť jimi byla úplně zamořená. Byla jsem zaskočená tím, jak jsou hnusné. Když solifuga chytí kolem letícího brouka a rve jeho krovky, je to strašně hlasité. Solifuga kouše, bolí to, ale není jedovatá. Je ale strašně ošklivá.“

Co je na planině Ennedi k vidění? Jak je to v současnosti s Čadským jezerem? Jaké zážitky si Lenka Hrabalová z Čadu přivezla? Poslechněte si novou epizodu Casablanky o Čadu. Nově ji můžete sledovat také jako video na Youtube.