„V genderové nerovnosti by měl každý začít u sebe doma,“ říká herečka Tereza Dočkalová

Na webu jednoho bulvárního týdeníku pro ženy často v pořadu Branky, body, kokoti (dále jen BBK, pozn. red.) prezentuje kauzy z české scény týkající se nerovnosti mezi mužem a ženou. „S těmi názory se ztotožňuju. Ještě se mi nestalo, abych scenáristkám odmítla něco prezentovat. Ten pořad vznikl za pochodu. S Petrem Cífkou (autor konceptu, pozn. red.) jsme byli sami překvapení, jak lehounce to vzniklo do té současné podoby. A už jedeme tři čtvrtě roku. Už jen první čtení mě tak pobavilo a zároveň naštvalo, že to vlastně vzniklo samo. Mám ale pocit, že tu mou roli po mně požadují, i když bych třeba vánoční díl ráda udělala takový hodný. Ale obecně se zatím nestalo, že by nějaká kauza byla proti mému přesvědčení. Pokud by mi něco vadilo, začali bychom debatu. Není to papouškování. Nemluvím o něčem, čemu nerozumím,“ vysvětluje svou roli v pořadu BBK držitelka dvou Thálií Tereza Dočkalová.

Jsi držitelka dvou Thálií, na letošních Cenách divadelní kritiky jsi byla nominována za nejlepší ženský herecký výkon ve hře Něco za něco. Jak je možné, že nejsi obsazovaná ve filmech?

Nevím, jestli se neptáš na špatné adrese. Mohla bych se tak ptát asi taky. Ale neptám. Mám pocit, že to tak prostě někdy bývá. Já jsem byla hned na několika castinzích. Nejsem úplně opomíjena. Není to sice tak často, ale ucházela jsem se o role v několika dobrých filmech. Musím ale říct, že je to pro mě něco jiného. Před tou kamerou se nedokážu uvolnit tak, jak bych potřebovala a jak bych chtěla. Jsem tam taková nervózní a zřejmě je mě moc. Říká se, že kamera potřebuje mnohem jemnější zacházení. A musím říct, že to, co se tam chce a potřebuje, tak to ještě nevím v takové míře, abych to dokázala z kapsy vytáhnout na castingu. Pořád mě to znervózňuje natolik, aby to bylo v rámci mé komfortní zóny.

Nabídku do Divadla pod Palmovkou jsi dostala od současného ředitele Michala Langa. Myslíš si, že je dnes základem mít štěstí na lidi?

V oboru herectví určitě. Nevím, jak jinak se to dá udělat, aby to bylo dobré. Ona je to alchymie. Já jsem měla jenom štěstí na lidi. Michal Lang mi zavolal s nabídkou angažmá a já už jsem cítila, že je na odchod z Ostravy ten správný čas. Říká se, že 7 let trvá éra, která má smysl. Pak už je třeba transformace.

Tereza Dočkalová v inscenaci Jak sbalit ženu 2.0|foto: Divadlo pod Palmovkou

Co ti dnes v roce 2019 vadí nejvíc?

Myslím si, že dnes největším úkolem bude zachránit planetu. Já mám obsesi z plastu. Jsem naštvaná za to, že jsem na to naštvaná, a kvůli plastu se tak stávám nepříjemným a protivným člověkem. Otec nás k tomu vždy vedl, a já si z toho dělala legraci. Musela jsem vymývat obal od jogurtu. Ale teď ho začínám chápat. Ono to ale v centru největšího města v ČR moc nejde. Jinak se snažím šetřit vodou, snažím se nekupovat zbytečnosti.