V hlavní roli město. Komiksový seriál Cloak & Dagger je balada o nezničitelném New Orleans

Tvůrci marvelovského seriálu, jehož první sezonu odvysílala televize Freeform, se hned na počátku zprotivili jedné ze základních premis adaptace – přesunuli ji do úplně jiného města, než ve kterém se odehrává předloha. Ale měli k tomu dobrý důvod. Televizní New York už další superhrdiny nepotřebuje. Tak trochu si ho totiž zprivatizoval Netflix – postupně do ulic americké metropole a na obrazovky přijímačů vypustil čtyři Defenders, kterým ještě navíc tvrdí muziku osamělý vlk Punisher.

Mnohem důležitější než změna prostředí je způsob, jakým tým kolem hlavního tvůrce seriálu Joea Pokowskiho New Orleans zobrazuje. Jako město odsouzené v cyklech po vzoru bájného fénixe znovu a znovu povstávat z popela. Jako bývalé koloniální sídlo rozdělené rasově i sociálně. Ne náhodou tu zazní z úst mladého Afroameričana Tyronea Johnsona (Cloak) v hádce s běloškou Tandy Bowen (Dagger), že ani nemůže nakráčet do jakéhokoli obchoďáku beze strachu, že jej někdo zabije. To je ostatně leitmotiv procházející všemi černošskými superhrdinskými seriály. Superschopnosti a nezměrná síla nejsou s to zvrátit zažitý sociální řád a z generace na generaci předávané předsudky.

Vědomí těžce vybojované minulosti, nestabilní současnosti a nejisté budoucnosti paradoxně posiluje pocit identifikace s městem i existenciální prožitek|foto: Disney Enterprises, Inc.

– Zkus si jen tak nakráčet do obchoďáku, když vypadáš jako já.
– To není fér. Mně je jedno…
– Ale těm ostatním není! Pochop, že celá tahle země by mě nejraději viděla mrtvého.

V dějové lince dívky s kreolsky znějícím jménem Evita Fusilier nám zase seriál ukazuje také bohatou tradici neworleanského voodoo. Její teta synkretistické magické náboženství Afroameričanů praktikuje, ale zároveň si na něm i založila výnosný byznys – agentura, kterou provozuje a kde zaměstnává i Evitu, provádí turisty po památných místech spojených s touto vírou. Ve fikční mytologii voodoo je pak osudem New Orleans upadat opakovaně do chaosu, vždy se ale najde božská dvojice vyvolených, která se silám rozkladu postaví.

Permanentní známky nastávajícího pádu vidíme všude: živelné katastrofy, sociální nepokoje či pravěká mimozemská entita nacházející se hluboko pod zemí. New Orleans je městem těch, co dokáží přežít, prohlásí v jedné ze scén černošský drogový boss. A určitě tím ve svém případě myslí schopnost adaptovat se na měnící se sociální podmínky a využít jakoukoli příležitost. Ještě několik postav v průběhu klíčové 6. epizody pojmenovává svůj vztah k městu, které se točí v kruhu konců a nových začátků. A ať už jejich vyjádření zní upřímně obdivně, či až cynicky smířeně, jedno mají společné: vidí New Orleans jako více než jen teritoriální jednotku, shluk lidí na určitém prostoru, spojených místem pobytu. Vědomí těžce vybojované minulosti, nestabilní současnosti a nejisté budoucnosti paradoxně posiluje pocit identifikace s městem i existenciální prožitek.

– Koukni na něj, na tohle město. Je to město těch, co dokáží přežít.
– Přežít co?
– Cokoli si pro nás svět přichystá. Sráží nás stále na kolena. Ale my se zas a znova zvednem. Pokaždé.

Jinak ale New Orleans je až ukázkovým příkladem města rozdělovaného po několika osách: historií, etnicitou, náboženstvím, sociálními rozdíly. A už v podstatě od svých počátků se ustavovalo jako vnitřně segregované město. Když se otec Tyronea Johnsona rozhodne připomenout mu, z jakých poměrů se jako Afroameričani pozvedli, naloží ho do svého drahého SUV a převeze do části města, která vypadá úplně jinak než ta, ve které nyní žijí. Navlečený do perfektně padnoucího obleku nezapadá Tyroneův otec mezi zchátralé dřevěné domky obskládané harampádím. A jako na vetřelce na něj nahlížejí i jeho bývalí přátelé, kteří se sešli v jedné z mezer mezi domy na tradiční sousedské slavnosti s grilem a nezbytnou jazzovou hudbou.

Ačkoli jeho zástavbu neroztíná napříč nějaká přirozená překážka (např. řeka) jako v jiných amerických metropolích, vyvýšená správní a ekonomické centra New Orleans tradičně obývají běloši, zatímco ostatní části patří Afroameričanům, rostoucímu počtu Latinoameričanů a dalším minoritám. Privilegované horizontálně vyšší postavení (nachází se aspoň nad úrovní moře) má lépe chránit před nevyzpytatelný vodním živlem (více než polovinu rozlohy města tvoří vodní plochy). Všechny tyto zdánlivé výhody šly ovšem stranou, když se v roce 2005 přiřítil hurikán Katrina. Město se po této živelné katastrofě vylidnilo, počet obyvatel klesl až na 60 % původního stavu a dodnes nedosáhl předhurikánového počtu.

– Tak co budeme dělat, Tyrone Johnsone?
– Nevím, Tandy Bowen. Vesmír chce, abychom si byli blízko.
– Vesmír nás ale taky od sebe odtrhuje. Každopádně je fajn mít někoho, s kým si můžu povídat.

Katrina navíc znovu zatřásla etnickým složením jednotlivých oblastí New Orleans, jak upozorňuje Michelle Krupa v článku s názvem Racial divides among New Orleans neighborhoods expand, publikovaném na webu The Times-Picayune. Došlo k posílení homogenity územních částí v opozici bílé obyvatelstvo – ostatní etnika. I seriál Cloak & Dagger tento fakt reflektuje. Tyrone a Evita jsou jedni z mála nebělošských studentů elitní střední školy. Bývalý kamarád Tyroneova bratra „z hoodu“ navenek vystupuje jako seriózní úspěšný podnikatel, jeho profit ale pochází z obchodu s drogami, pro který truhlářská firma poskytuje jen krytí. Skok na společenském žebříčku (a s tím přesun do jiné části města i odlišné society) umožnily rodině Johnsonových tvrdá práce a výjimečné schopnosti matky Adiny. Mezi její hlavní klienty ale patří energetická korporace Roxxon, v jejímž vedení se nám prozatím ukazovali povětšinou jen samí muži běloši.

Ze seriálu Cloak & Dagger|foto: Disney Enterprises, Inc.

Způsob, jakým se v seriálu Cloak & Dagger prolíná fikční mytologie a dramatická zápletka s konkrétní historií New Orleans, je nevídaný. Před zraky – i třeba širokých souvislostí neznalých – diváků se rozprostírá živý obraz místa v konkrétním dějinném momentu s citlivě nuancovanými detaily vázanými na společenské a politické problémy. Příběh Pláště a Dýky je možná smyšlený a fantastický, vyprávění o New Orleans je ale skutečné.

– Před 65 miliony let došlo k hromadnému vymírání včel, stejnému, jaké pozorujeme dnes. Pak ale do Země narazil asteroid, ten, co vyhubil dinosaury. A víš, co se stalo?
– Včely se vrátily?
– Sakra že jo. Jsou totiž něco jako hmyzí New Orleans. A proč asi? Včely totiž dokáží
přežít.
– Jasně.
– Tohle je neuvěřitelné město. Jedna katastrofa za druhou, ale New Orleans vždy povstane. Miluju to.