V londýnské kavárně se platí za čas a atmosféru klubovny
Vejdete dovnitř, objednáte si a společně s kávou dostanete budík. Při odchodu nezaplatíte za kafe, ale za čas, který vám budík změřil. V Londýně se otevřela první kavárna, kde se neúčtuje za to, co vypijete, ale za dobu, kterou v ní strávíte. Kromě toho, že tu dostanete občerstvení, má místo rysy komunitního centra. Připomíná, jak potřebné jsou veřejné společenské prostory, kde se nic nenabízí a neprodává.
Londýnská anti-kavárna je pokračováním ruského řetězu nazvaného Ziferblat. Platí se tu 3 pence za minutu, pití a jídlo si můžete buď koupit a nechat se obsloužit, nebo si s sebou můžete vzít vlastní jídlo a na místě si ho uvařit. Po pěti hodinách se váš poplatek za strávený čas přestane navyšovat. Pokud byste chtěli v kavárně strávit celý den, naúčtují vám 9 liber. V porovnání s londýnskými co-workingovými prostory je kavárna s vintage nábytkem a kuchyňkou znatelně levnější.
Majitel Ziferblatu Ivan Meetin svoje kavárny považuje spíš za společenský experiment než za byznys. První místo v Moskvě si pronajal společně se skupinou umělců, kteří potřebovali společný prostor k práci. Klasické kavárny se nezdály být ideálním místem hlavně kvůli tomu, že by člověk měl mít neustále něco objednáno. Komunitní místnost navštěvovalo stále více lidí zvenku, zavedl se tedy dobrovolný poplatek za návštěvu a žertem pronesená věta o tom, že se bude platit rubl za každou minutu strávenou v místnosti, dala základ nápadu, který dnes chce Meetin rozšířit na co nejvíce míst ve světě. Podle něj mají být prostory především místem pro diskuse, rozvíjení kreativity a mají podporovat produkci lokálního jídla.
Podle facebookového profilu londýnského „Ciferníku“ se návštěvníkům zatím zdaleka nejvíc líbí to, na co z běžných kaváren nejsou zvyklí – společné vaření, připravování kávy, umývání nádobí a seznamování se s ostatními. Ciferník tak zvýrazňuje nedostatek komunitních prostorů, kde se nemusí platit vůbec.
V Praze se daří kavárnám, jako je Café Lajka, nebo vršovickým podnikům, ve kterých se pořádají koncerty, diskuse, promítání a další události. Částečně tak suplují komunitní klubovny a vytvářejí dojem, že v dané městské čtvrti existuje místní společenský život. Místní protesty se v pražských čtvrtích snaží artikulovat občanská sdružení vzniklá kvůli konkrétním problémům, jako je zástavba vršovické proluky nebo stavba Paláce Stromovka. Na většině míst neprotestuje nikdo a developeři profitují z nedostatku zájmu o lokální problémy, který by právě komunitní centra pomáhala zvyšovat. Kromě klasických kaváren města potřebují multifunkční prostory pro všechny věkové skupiny obyvatel jako je Plechárna na Černém Mostě nebo Prádelna na Smíchově, které nejsou komerční a kterých je zoufale málo.
Fotograf Nick DiMaio, který od 70. let pořizuje fotky amerických nákupních center, tvrdí, že se výrazně změnil design míst, která se za prostory pro volný čas od svého vzniku vydávají. Sedmdesátkové chrámy zábavy, kde se mezi obchody a stánky proplétají klauni, vyhrávají kapely a další atrakce, které mají za úkol člověka přesvědčit, že právě nákupní centra jsou zónami pro odpočinek a lokální život, začínají nahrazovat místa, jejichž vzhled působí v porovnání stroze. Nákupní centra v době po ekonomické krizi podle něj vysílají přímočařejší zprávu než dřív: „Přijďte se bavit“ nahrazuje prosté „přijďte si nakoupit“. Pokud by nakupování v budoucnu začalo přicházet o nálepku zábavy, nekomerčním centrům by se otevřel obrovský prostor. Ziferblat, dokonalý hybrid mezi stylovou kavárnou jako z nákupní galerie centra a komunitním centrem, zatím zažívá velký úspěch.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
