„V přírodě nepíšu, v přírodě žiju,“ říká Kateřina Kováčová o knize Sem cejtila les

4. únor 2016
Liberatura

„V lese mám pocit, že můžu znovu navázat tam, kde je něco nedořešeného, je to cyklické. Můžu se vracet k momentům, které nemám vyřešené. Les je pro mě taková kotva,“ říká Kateřina Kováčová, básnířka a prozaička, autorka nedávno vyšlé sbírky Sem cejtila les. Když se spolu s ní vydáte do potemnělého, ztichlého světa smrků, borovic, mechů a mýtin, potkáte po cestě všechny autorčiny úzkosti.

„Já mám ale pocit, že ta úzkost zrovna v kontextu nové sbírky je taková zpracovaná. Je s ní nějak naloženo a v něco se proměňuje. V průběhu celé sbírky dochází k nějaké proměně,“ vysvětluje Kováčová, která svou volnou básnickou skladbou navazuje na debut Hnízda. Za ten v roce 2005 obdržela Cenu Jiřího Ortena. I ve Hnízdech se Kateřina potulovala lesem. „Mám pár životních míst, ke kterým se neustále vracím a která navštěvuju ve své tvorbě. V každé knize čerpám z krajiny svého dětství, protože tam proběhlo nejvíc věcí. Ta krajina se transformuje ve snech a myslím, že ta snová kvalita je v té knize vnímatelná,“ říká Kováčová. Kniha Sem cejtila les přitom nevznikala na osamoceném pařezu, ale uprostřed Prahy, což je vzhledem k hutné, sugestivní atmosféře knihy dost neuvěřitelné.

Co Kováčové přineslo ocenění, které obdržel i Jaroslav Rudiš nebo Petra Hůlová? „Jsem samozřejmě strašně vděčná za to, že jsem byla oceněná. Byl to pro mě obrovský skok. Ještě jsem v tu chvíli nevěděla, kde jako tvůrce jsem. Pak jsem najednou najela na kolej ambicí a najednou mě to začalo někam formovat. Zjistila jsem, že jsem se hrozně odcizila své tvorbě, ale rozhodně to není chyba té ceny. Jen jsem ji dostala, když mi bylo třiadvacet, nevěděla jsem, jak naložit s tím, co pro mě tvorba znamená. Cítila jsem zodpovědnost, aby Hnízda nezůstala nedořečená,“ vysvětluje Kateřina návaznost mezi debutem a aktuální knihou.

Poslechněte si Liberaturu s Kateřinou Kováčovou a dozvíte se krom jiného, jak se učí tvůrčí psaní v psychiatrické léčebně v Bohnicích.

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.