Valentýnská řezničina – Nešťastná láska v počítačových hrách

14. únor 2014

Osudové lásky se špatným koncem neinspirují jenom básníky k upíjení, romanopisce k úvahám plným běsů a samuraje k sebevraždám. Vznikají díky nim hry nejen divadelní, ale také počítačové. Nic totiž nemá k valentýnskému kýči blíž než zasmušilý hrdina s hromadou mrtvol v zádech a slzami v očích.

Řeč je o kultovním manga komiksu 80. let Crying Freeman. Nenápadný chlapík s velkým tetováním draka na hrudníku nemilosrdně kosí katanou mafiány v padnoucích oblecích. Výtrysky emocí vraždícího hrnčíře převedl do vpravdě bizarního filmu francouzský režisér Christopher Gans, který v nedoceněném béčku zachoval neopakovatelný emo esprit předlohy. Japonská popkultura si na obdobně vypjatých emociálních výlevech totiž zakládá.

Jako příklad za všechny lze jmenovat herní sérii s bezpočtem pokračování Final Fantasy. Desítky postav zažívají vzletné i pomíjivé vztahy, a jedna ze skladeb na soundtracku – příznačně nazvaná Theme of Love – se dokonce v Japonsku dostala do zpěvníků pro šesté třídy. Probírat komplexní emociální život postav v eposu jako Final Fantasy by asi vyžadovalo dvacetistránkovou rešerši. Jednodušší bude se přesunout za nešťastnými milenci trochu na západ do sérií, které mají maximálně dvě pokračování nebo tvoří ucelenou trilogii.

03061629.jpeg

Děj Starcraftu je v kostce kombinací westernu a opulentního sci-fi. Kosmický šerif Jim se zamiluje do záhadné pistolnice s telepatickými schopnostmi Sarah, ze které se později stane nebezpečná mutantka. Ona jediná však dokáže zachránit vesmír před zkázou, což sympatického chlapíka staví před nepříjemná dilemata. Přesto je jeho pouto k ní natolik silné, že ochotně překoná její „povahu“ a odpustí jí, že rozkrájela spoustu přátel a má na svědomí několik miliard lidí. Přitažlivý kompilát všemožných žánrových klišé má základ ve zkušenostech jeho autora. „Starcraft je příběhem dobrého chlapa, co zápasí s vlastními démony, zatímco se snaží zachránit svoji milou před temnotou,“ dodává v jednom rozhovoru vedoucí designér hry a viceprezident kreativní divize společnosti Blizzard Entertainment Chris Metzen.

Jakýmsi pionýrem ve ztrátě partnerek je hlavní postava atmosférických noir stříleček Max Payne. Scenáristé finského studia Remedy Entertainment (Max Payne I a II) a později Rockstar Vancouver (Max Payne III) newyorského detektiva nikterak nešetří. Hned v prvním díle ztratí Max manželku a dceru. Jejich vraždy jsou preludiem k pátrání po bizarní droze Valkyr, při kterém potká tajuplnou a charismatickou vražedkyni Monu Sax. V pokračování s úchvatně vyprávěným příběhem ovšem osud Maxe o Monu připraví. Jeho život končí v troskách. Před minulostí a některými chybami utíká do Jižní Ameriky. Ale nebyl by to on, kdyby alespoň jako bodyguard nepřišel o svoji chráněnku Fabianu.

Tvůrci někdy podobně vypjaté motivy obrací spíše k nihilistické grotesce hraničící s absolutním nevkusem. Příkladem může být série Postal, která je dlouhodobě kritizována lidskoprávními a náboženskými organizacemi. Malá vývojářská společnost Running with Scissors, opředená legendárními skandálními historkami, totiž v druhém díle obrací romantiku naruby. Postal Dude netruchlí pro ztrátu své družky, nýbrž naopak – na závěr brokovnici namíří proti ní sám. Neustálé ho posílá pro nákupy a nemá pochopení pro komplikace, které při tom zažívá (např. při pořizování mléka je účastníkem brutální loupeže nebo jindy ho při nákupu unese šílená sekta apod.).

Počítačové hry zkrátka mají citový přesah. Někteří zamilovaní hráči dokonce truchlili, když Core Design na konci Tomb Raider: The Last Revelation nechali zemřít oblíbenou archeoložku Laru Croft. Naštěstí jejich smutku odlehčili dalším pokračováním. Láska zkrátka začíná i končí mezi polygony, stejně jako mezi klávesnicí a jejím uživatelem.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio