Ve vlastní šťávě: Když pivo vaří sládková
„Jsou různě těžké sudy. Třicítka má nějakých čtyřicet dva kilo, to je v pohodě, ale padesátka – tam mám pocit, že je to souboj na život a na smrt,“ vypráví s úsměvem Karolína Fialová, sládková pivovaru Létající chroust. Mohlo by se zdát, že k tomu, aby Karolína zaujala, stačí jen skutečnost, že se zabývá typicky mužským řemeslem, ve skutečnosti za ni ani ale mluví její práce.
„Byla jsem klasickej osmiletej gymplák, kterej po škole nevěděl co a kam,“ vypráví Karolína, jak se vlastně k vaření piva dostala. Při studiu na Vysoké škole chemicko-technologické ji zaujaly předměty, které se věnovaly sladovnictví a pivovarnictví. Bylo jí dvacet let a potkala svou životní lásku – pivo. Ve škole se sice věnovala pivu teoreticky, ale u toho její dlouhá cesta jen začala. Na samotnou práci sládka škola nestačí. „Člověk o tom musí ještě něco načíst bokem, něco pochytit, dozvědět se, zajímat se...“ Když Karolínu vyhodili ze školy, nic jí nebránilo začít se věnovat vaření piva profesionálně. „V podstatě jsem napochodovala do pivovaru ke známýmu a řekla jsem: hele tady mě máš, umím teoreticky vařit pivo, pojďme to zkusit, když tak mě vyhodíš.“ Už při škole chodila Karolína po brigádách. Ale místo roznášení kávy v kavárně si raději vybrala pomáhání v řeznictví. „Baví mě pracovat s kvalitníma surovinama,“ vysvětluje svoje zdánlivě neobvyklé sklony.
„Jsem nadšenec, kterýho to baví. Ale všichni jsme tam takový, v tomhle oboru. Jestli má člověk sukni, nebo ne, je úplně jedno,“ říká Karolína. O diskriminaci moc mluvit nechce. S žádným ponižujícím chováním se prý nesetkala, nicméně považuje za hloupé soudit řemeslníka podle toho, jestli je žena, nebo muž. Zaznamenala jen skepsi u starších sládků, kteří nevěří tomu, že by u oboru zůstala delší dobu. „Uvidíme za pět let, vy budete v důchodu a já budu na vrcholu,“ dodává s úsměvem. Mnohem víc podle ní znamená skutečně kvalitně odvedená práce, na ostatním nezáleží. „Hrozně doufám, že to jednou nebude tak, že mám pivovar, ve kterým vaří ženská, ale že tenhle pivovar má dobrý pivo. A vaří tam ženská...“ uzavírá Karolína rázně. Ji samotnou podporuje celá rodina – rodiče i manžel. Ten dokonce pomáhá Karolíně v realizaci jejich projektu „létajícího pivovaru“, konceptu, který znamená, že si sládek může pronajmout vybavení pivovaru, aby pokaždé jinde uvařil vlastní pivo.
„Pivo musí zaujmout. Člověk musí udělat každý pivo trošku jiný,“ říká Karolína, když přichází řeč na to, jak je složité prodat zajímavé pivo v zemi, kde jsme zvyklí konzumovat ležák za euro. Vaří várky od tisíce do tří tisíc litrů a svoje piva prodává i díky rozrůstající se komunitě pivních geeků. „Do poslední chvíle nevím, jaký to bude, vařím si, co mě napadne,“ odpovídá na otázku, jestli pivo připravuje na zakázku a zda se snaží přizpůsobit svoje pivo chuti většinového konzumenta. „Člověk musí nad pivem přemýšlet i sezónně,“ připomíná, když mluví o tom, že vaření speciálů není jen o silných pivech. „Nebudeme pít devatenáctku v srpnu.“
Poslechněte si celý rozhovor!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
