Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí: Manuál pro vytvoření vlastního street food festivalu

15. červen 2018
Maškrtnica v topinkovém stánku na Street Food Festivalu Stromovka

Festivalů pouličního jídla přibývá, včetně těch specializovaných na konkrétní jídla nebo národní kuchyně. Gastro akcí, které by nabízely mix etnických jídel a konaly se pravidelně, je ale jen pár. Jednou z prvních byl pražský Street Food Festival, který se koná už od roku 2014. Proč se v Čechách mění gastro trendy tak pomalu? A proč tu není víc českého street foodu?

„Hlavní myšlenkou našeho festivalu bylo, aby přinesl jídlo, které na ulici logicky patří, není předpřipravené a je pestré. Jednou z našich podmínek proto je, aby lidi jídlo připravovali až na místě,“ říká Zuzana, spoluzakladatelka Street Food Festivalu. „V té době ještě moc streetfoodových akcí nebylo. Nechtěli jsme ani vysloveně restaurační jídla s talíři a vidličkami, ani buchtičky, cupcakey a podobně, v tomhle jsme se už od začátku dost vyhranili. Dneska už je kolorit street foodu rozšířenější, ale tehdy to bylo něco revolučního.“ První akce se konala v Cross Clubu, který je od začátku hlavním stanem festivalu – o tom, jak jeho přípravy vnímal Hugo Hromas, jste mohli tehdy slyšet i na Wavu.

Namíchat směs kuchyní, která bude zábavná na pohled, ale taky prodejná a výdělečná pro samotné prodejce, je někdy náročně. Popelkou českého street foodu je zejména místní – středoevropská a česká – kuchyně. „Máme už účastníky, kteří dělají něco jako burger, tedy knedlík a v něm trhané vepřové a zelí, ale otázka je, jestli českou kuchyni lidi chtějí, jestli spíš nesáhnou raději po jídle z částí světa, do kterých se nedostali,“ vysvětluje Zuzka. „Chodí k nám i dost cizinců, expati, lidi na Erasmu, turisti – a těm bohužel nemáme moc co nabídnout.“ Český zákazník tedy na festivalech možná dostatečně nedocení středoevropská jídla, ale přijmout exotičtější kousky mu také trvá. „V Čechách se ty trendy obecně mění dost pomalu. Latinská Amerika je pro nás teď novinka, burgery a hotdogy takový evergreen, ramen teď zažívá konečně boom,“ dodává Tomáš, další postava Street Food Festival crew. Důležitá je pro nás také velikost porce – pokud se z ní bez problémů najíme, oblíbíme si ji snáz, i proto je asijská kuchyně tak oblíbená, k malým jednohubkách přistupujeme my Češi někdy s nedůvěrou.

O té doby, co je v Praze Street Food Fest, přibylo festivalů specializovaných na typ jídla, třeba na zmrzlinu nebo burgery, nebo na oblastní kuchyně, vietnamskou, latinskoamerickou, francouzskou. Většinou se ale jedná hlavně o nárazové akce, třeba jen jednou do roka. Street Food Fest se koná na jaře a na podzim, od jara 2014 pak probíhá i jeho menší varianta, Street Food Jam – v mezidobí velkých festivalů je každé dva týdny na plácku před Crossem. „Street Food Jam je dramaturgicky menší, jedná se o 10–15 stánků s jídlem, kde si člověk užije takový nedělní jídelní zevling,“ vysvětluje Zuzka. Přestože se zdá čtrnáctidenní frekvence jako trochu dlouhá, nejde to zatím jinak. Vytvořit podobnou tržnici nastálo je totiž náročné, stánkaři obvykle nedokáží fungovat 7 dní v týdnu, což na stálém místě lidé očekávají.

Nemalé požadavky to klade i na zázemí akce, ať už je jednorázová, nebo se koná pravidelně. Pokud byste se rozhodli zorganizovat podobnou akci, ani v menším měřítku se to neobejde bez důkladné přípravy. „Znamená to hodně práce, lidi, kteří budou pomáhat, je to nákladné na elektřinu, plyn, tekoucí pitnou vodu, toalety – pokud byste to chtěli dělat na místě, kde tohle všechno běžně není, je to hodně drahá legrace, stejně jako každý jiný festival,“ dodává Tomáš. Ideální je proto místo, ke kterému je přidružená třeba už nějaká fungující restaurace, a i pak je potřeba kontaktovat příslušné úřady. „Rozhodně se hodí oznámit to hasičům, místní hygieně, městskému úřadu a dalším, podchytit i to, co se bude prodávat, kvůli teplotám a sezónnosti,“ říká Zuzana. Festivalů od Street Food Festu přes Restaurant Day se účastní také spousta amatérů, tedy kuchařů bez výučního listu a provozovny, ale i jich se týkají určitá pravidla. „Platí to samé jako u všeho, je potřeba dodržovat určité normy – od začátku je to potravinářský průkaz, nic nesmí být na zemi, vše správně skladovat, připravovat. Pokud oslovíte konkrétní hygienickou stanici a velice pokorně je poprosíte o pomoc s tím, co potřebujete, získáte nejspíš stejně dobrou zkušenost jako já.“

Jaké nejzvláštnější jídlo se na festivalu objevilo? Jak se vybírají účastníci festivalu? Jak se rozdělují peníze z nájmů a co jsou výhody toho, organizovat festival bez velkých sponzorů? Poslechněte si celou Šťávu.

 

Spustit audio
  • Jídlo a zdraví
  • Rozhovor