Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí o tom, jak vést souběžně různé gastroprojekty

zelenina – slow food
zelenina – slow food

Možná i vy už dlouho zvažujete náplň svého podnikání. Dlouho vymýšlíte jeden dokonalý byznys. A pak jsou lidé jako Anna Skořepová, kterým jeden hrnec přijde málo – kdysi se pokoušela provařit celou tlustou „Sandtnerkou“, spolu s tím začala pomáhat v českém hnutí Slow Food a dnes provádí turisty, vaří domácí vývar a prodává lahvovanou limonádu.

Anna Skořepová přitom rozhodně není typ, který by od pěti let asistoval babičce u plotny. „Poprvé jsem začala vařit, když jsme odjela na roční studijní pobyt do Ameriky. A jako každý zvýskaný Pražák jsem si začala vážit naší gastrokultury, až když jsem ji opustila.“ Anna sice bydlela v rodině, kde se teoreticky vařit dalo, ale její hostitelé vařili hlavně z polotovarů, takže podobně jako školní jídelna. „Trochu jsem to zaobalila, že jim představím naši evropskou kuchyni, speciálně tu českou, ale hlavně jsem se sama těšila, že bude zase ‚czech night‘ a uvařím řízek nebo knedlík.“ Anna tehdy ještě mnoho o české kuchyni nevěděla, a tak volala babičce a rodičům o rady, jak na klasické omáčky a další jídla. Časem se vrhla na bibli české kuchyně od Marie Janků-Sadtnerové, kterou se pokoušela provařit, podobně jako filmová Julie Powell legendární kuchařku od Julie Child. Na blog zaznamenala kolem 300 receptů a projekt nepovažuje za ukončený (ostatně, celá kuchařka čítá kolem 1500 předpisů), ale postupem času se přidaly další projekty.

Anna Skořepová

Stala se jednou z tváří českého hnutí Slow Food. To propaguje, podobně jako dnes mnoho moderních restaurací, návrat k tradicím, lokálnosti, společnému jídlu jako rodinné události… „Dá se říct, že to hnutí už v podstatě dobojovalo. Splnilo svůj smysl, ale na druhou stranu je strašně snadné sklouznout zpět k fastfoodu, takže je důležité i nadále…“ Aktuálně tak Anna pracuje na projektu záhonků do škol, kdy objíždí školky po celé republice a na jejich pozemcích s dětmi sází zeleninu a vysvětlují jim, jak se dostává jídlo na talíř. Zní to sice samozřejmě, ale ukázalo se, že pro mnohé děti jsou to novinky, a tak hnutí s projektem objelo už tisíce dětí.

Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí o kávových soutěžích a o tom, k čemu jsou dobré

Barista - příprava kávy - káva

Jsou různé přístupy k vaření kávy. Někdo si zalije instantní granule teplou vodou z kohoutku, jiný je schopný uspořádat soutěž o co nejdokonalejší šálek espressa nebo překapávané kávy. V Praze se právě tento víkend bude nést v soutěžním duchu – v pražských Vysočanech se bude konat soutěž Barista roku. O tom, k čemu takové soutěže jsou a proč se přijít podívat jako divák, jsme mluvili s baristou Ondřejem Hurtíkem.

V rámci vysoké školy na Zemědělské univerzitě pak Anna nastartovala další projekt, vaření klasických vývarů jako zahřívacího nápoje na trzích. Start-up se ujal, ze školní jídelny se posunul dál, začal se prodávat i jako polotovar na pultech běžných obchodů a Skořepová hledala způsob, jak se na trhu udržet i mimo zimní sezonu. „Zimní koncept jsme už měli hotový a hledali jsme něco na léto. Zároveň jsme tehdy s babičkou řešily, proč nám po čase vybuchují lahve s bezinkovými sirupy – a do toho se blížil závěr mého studia, tak mě napadlo, co kdybych zkoumala to kvašení a kažení.“ Společně s vedoucím katedry si Anna vymyslela téma, které zahrnovalo jak její oblíbený bylinkový sirup, tak i využití přírodních konzervantů, tedy různých esenciálních olejů. A tak se školní práce využila i k podnikání.

Skloubit různorodé činnosti lze podle Anny díky jejich sezonnosti. „Sirupy třeba vyrábíme jen jednou ročně, protože se dělají z čerstvých bezových květů, pak už je jen nalahvujeme a skladujeme a prodáváme. Vývar Silák má na starosti zejména můj společník Martin, to je hlavně zimní záležitost, a záhonky běží hlavně na podzim a na jaře. Není to tak, že by běželo pět projektů najednou, to by nešlo zvládnout.“

Poslechněte si celý rozhovor o tom, jak začít podnikat, na co dát pozor a co by dnes Anička poradila svému mladšímu já.