Víc než dozorkyně v lágru vás zraní vlastní matka. David Grossman vypráví jedno rodinné trauma

Eva Panić Náhirová se narodila do maďarské židovské rodiny uprostřed roku 1918. V turbulentním 20. století prožila takřka všechno, co jeho evropská realita nabízela – žila v dobře zajištěné židovské rodině, přes otcův odpor se vdala za Srba, což jí o pár let později jako příslušnici smíšeného manželství zřejmě zachránilo život, během druhé světové války se podílela na záchraně životů židovských uprchlíků a na odbojových aktivitách, následně uvěřila komunistických ideálům, aby nakonec skončila jako nepřítel režimu v ženské trestanecké kolonii na ostrově Sveti Grgur poblíž známějšího lágru Goli Otok.

Když toto všechno přežila, přestěhovala se Eva i s dcerou do Izraele a seznámila se se spisovatelem Davidem Grossmanem. Prý je pojilo přátelství a Grossman od Evy i její dcery dostal povolení vyprávět jejich příběh a případně ho dotvořit dalšími postavami i vymyšlenými událostmi.

Čtěte také

Kniha Zrcadlo a světlo od Hilary Mantel vám nedá spát, i když už všechno víte z hodin dějepisu

Nedá se říct, že se mu práce, na které mu jistě ohromně záleželo, úplně vydařila. Skutečný rodinný trojlístek Eva, její dcera Tiana a manžel Rade – v knize jde o Veru, dceru Ninu a jejího otce Miloše – Grossman v románu obaluje dalšími generacemi lidí, kteří mají do románu zřejmě vnést ještě víc palčivosti a lásky a mají postavu Evy/Very propojit s dneškem. Příběh, který má sám o sobě rozměry antické tragédie, tak nezřídka vyznívá skrz dialogy a chování postav jako přitažený za vlasy, i když by vůbec nemusel.

Grossman nám hlavní hrdinku představuje v době, kdy jí je 96 let a kdy si žije svérázně, ale poměrně spokojeně v izraelském kibucu. Seznamuje nás s jejím nevlastním synem Rafim a s vnučkou Gili. Oba obestírají různá tajemství, pochyby a nevyřčená neštěstí. Jejich příčinou se zdá být Nina – Veřina dcera, která zůstala v šesti letech (v příběhu i ve skutečném životě) bezprizorní, bez obou rodičů, v komunistické Jugoslávii jako dcera vyvrhelů společnosti. Tahle zkušenost ji v Grossmanově podání proměnila v chodící trauma; ženu, která není schopná běžných mezilidských vztahů ani normálního života.

Kniha Davida Grossmana Život si se mnou zahrává|foto:Michaela Sladká, Český rozhlas

Tuhle románovou čtveřici halí Grossman do problémů a intimních dramat různého charakteru – v knize je sebevražda, nechtěné těhotenství, dramatická plavba po rozbouřeném moři i nouzové přenocování v jednom ze zdevastovaných baráků lágru. Možná, že se autor celou dobu snaží o jediné – ukázat velikost i hloubku osobních tragédií, které v životě obyčejných lidí zapříčiňuje totalita. Spisovatel to ale neříká přímo.

Aby dodal váhu sdělení (které je mimochodem už dávno podloženo i vědecky), že trauma se dědí a že to, že vás v raném věku opustí rodiče, je vlastně to nejhorší, co se vám může v životě stát, přimýšlí navrch další okolnosti. U jednoho z hrdinů se jedná o nevyléčitelnou nemoc, druhému přiřkne zaměstnání filmového režiséra, který o svých nejbližších natáčí dokument, a nechá celou rodinu pod dohledem kamery vyrazit na trochu bizarní road movie zpět na místo, kde má podle všech kořeny jejich trápení. Což je nakonec stejně jen domněnka.

Čtěte také

Moment smrti se podivuhodně blíží okamžiku narození. Román Osiřelec se ptá, jak žít po smrti mámy

Dozvídáme se to, co tušíme už od začátku – že to nejsou místa, která ubližují, ale vždycky jenom lidi. A že mnohem víc než brutální dozorkyně v lágru nás svým nezájmem zraní vlastní matka.

Neznamená to ale, že knihu Život si se mnou zahrává, nemá cenu číst. Eva Panić Náhirová byla bezesporu fascinující osobou a z románu je cítit, že ji Grossman znal a že se ji snažil věrně vystihnout. Víme třeba, že Eva po zatčení recitovala svým trýznitelům Jiřího Wolkera.

Název knihy, který v hebrejštině i v češtině zní Život si se mnou zahrává, zní v anglickém překladu More Than I Love My Life. To je klíčová věta příběhu, jejímž vyřčením ve vyšetřovací vazbě románová Vera i reálná Eva dělají zásadní rozhodnutí. To ovlivní jejich život a životy následujících generací, které už nebudou mít možnost realitu lágrů, represí a válek 20. století změnit a budou se s tím, co jim přinesla do rodiny, muset jenom smířit. Ostatně to je příběh, který ve střední Evropě dodnes zažívá spousta rodin.

Kdo byla Eva Panić Náhirová a jak se její příběh vztahuje ke generacím, které nezažily válku ani komunistickou totalitu? Poslechněte si recenzi Michaely Sladké.