Virtuální světy Jamese Colea, epizoda 4: Historie videoher
Moje osobní historie hráče videoher je dlouhá a tak zásadním způsobem spjatá s mou existencí, že si někdy jen stěží uvědomuji, že mají i nějakou historii vlastní. V dalším díle Virtuálních světů mi ji pomohl rozklíčovat herní teoretik i praktik Vít Šisler, který je mimo jiné vedoucím projektu a hlavním designérem výukové simulace Československo 38–89.
Pamatuji si své první zážitky se špičatou Larou Croft designéra Tobyho Garda nebo s dungeon crawlery typu Diabla. Sice mi způsobovaly nesnesitelnou bolest karpálních tunelů vlivem zuřivého klikání, ale přesto jsem tu bolest miloval. Vracím se do dní, kdy jsem spěchal ze školy, abych mohl přijít na kloub rozmarné mechanice zmrzačených končetin ve Falloutu nebo se směl procházet více či méně rozpixelovaným pobřežím podél Sea of Swords cestou z Baldur’s Gate až do Waterdeepu. Historie her nicméně sahá až do dob, kdy jsem měl ještě co dělat s premisou trvalosti objektu, a právě o téhle dávné etapě jsme si povídali s Vítem Šislerem.
Poslechněte si nový díl Virtuálních světů a prodiskutujte se s námi až do 80. let, ve kterých leží kořeny počítačových her jako mainstreamové zábavy.
Vít Šisler je vyučující na FF UK a odborný asistent v rámci oboru Studia nových médií. Ve svém výzkumu se věnuje informačním a komunikačním technologiím na Blízkém východě a výukovým hrám a simulacím. V letech 2008–2009 absolvoval na Fulbrightově stipendiu vědeckou stáž na Nortwestern University v Chicagu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
