Vítězkou Czechingu 2022 je zpěvačka Aiko

Rádi slyšíme o skandálech známých nebo o rozchodech celebrit, přesto jsou drby odsuzovány. Německá novinářka a spisovatelka Gizem Çelik ve své knize „More than Gossip“ upozorňuje, že za banálními příběhy se skrývá víc, než se zdá. „Drby a klepy bych popsala jako výměnu informací o osobě, která není přítomna, ať už jde o někoho z našeho reálného života, nebo o celebritu. Tyto informace mohou být hodnotící, ale nejsou hanlivé. Při pomlouvání se naopak někdo jiný haní…,“ vysvětluje autorka pro rakouský deník Der Standard rozdíl mezi drbem a pomluvou.

Pomlouvání je podle ní problematické, ať se týká kohokoliv. Když mluvíme hanlivě třeba o celebritách, víme, že jim to bude jedno, může to ale snížit naše zábrany mluvit bez empatie i o lidech v našem okolí. Algoritmy sociálních sítí to podle autorky ještě více podněcují, protože odměňují polarizaci.

Matthew Feinberg z Torontské univerzity, který se zabývá drby ve skupinové dynamice, zdůrazňuje, že řeč se u našich předků vyvinula i pro usnadnění sdílení informací o druhých. Ve skupinách příliš velkých na osobní sledování byly drby jediným zdrojem takových zpráv. „Vyloučení ze skupiny bylo v podstatě rozsudkem smrti,“ uvedl Feinberg pro server Time.

Výměna informací podle Çelik navíc vytváří blízkost a pocit sounáležitosti. Negativní konotace neškodných klepů se podle ní vyvinula historicky a souvisí s patriarchátem. Ženy byly dříve považovány za „strážkyně tajemství“ a často se jim svěřovaly citlivé informace.

Muži ze strachu z této ženské moci začali výměnu informací démonizovat. I bulvární zájem o hvězdy a popkulturu bývá dnes vnímán jako typicky ženský, a proto není brán vážně. Podle Çelik se přitom společenské změny projevují nejprve v popkultuře, než se objeví v politických debatách.

Z témat drbů lze také odvodit sociální hodnoty společnosti nebo konkrétní skupiny lidí. Chuť někoho pomlouvat může navíc sloužit k sebereflexi. Když nás někdo rozčílí, můžeme se sami sebe zeptat, proč je to pro nás citlivé místo. Podle Çelik tak rychle zjistíme, že ve skutečnosti nejde o danou osobu, ale rozčilujeme se nad společenskými strukturami, které za tím stojí. Když se v úzce propojených skupinách probírají drby, Çelik radí nabídnout ostatním změnu úhlu pohledu a podívat se na věc s odstupem. Nejdůležitější je pak zachovat si empatii v každé situaci.

V roce 2011 uvedlo 23,1 % studentů středních škol ve Spojených státech, že v uplynulých 30 dnech užili konopí. Server Marijuana Moment poukazuje na to, že v roce 2025 šlo už jen o 12,9 % středoškoláků, což představuje pokles o 44 %. Vyplývá to z výsledků dvouletého celostátního průzkumu.

Změna přitom časově souvisela s legalizací konopí pro dospělé. Rekreační užívání legalizovaly dvě desítky států a Washington, D.C. Skupina Marijuana Policy Project, která se zasazuje o reformu konopné politiky, uvedla, že užívání mezi středoškoláky po legalizaci kleslo téměř o 30 % v Nevadě, o necelých 50 % v Michiganu, o více než 50 % v Massachusetts a skoro o 60 % v Arizoně.

Výkonný ředitel skupiny Adam Smith poukazuje na to, že zákaz konopí v minulosti nedokázal odstranit poptávku, zatímco regulovaná legalizace může omezit přístup mladistvých. Podle něj ve Spojených státech existoval prosperující trh s konopím dlouho předtím, než ho jednotlivé státy začaly legalizovat. Otázkou tedy není, jestli by trh s konopím měl existovat. „Otázkou je, zda by měl být regulován, kontrolován a omezen věkovým limitem, nebo zda by měl zůstat neregulovaný, nekontrolovaný a dostupný komukoli bez ohledu na věk,“ cituje Smitha časopis Forbes.

Nová data přicházejí před listopadovým hlasováním v Massachusetts o návrhu, který by zrušil některá ustanovení legalizace, včetně prodeje konopí pro rekreační účely a domácího pěstování. Smith připomíná, že užívání konopí mezi mládeží v Massachusetts za deset let od legalizace kleslo na polovinu. „Voliči v Massachusetts mají v den voleb na výběr,“ uvádí.

„Vrátit se ke starým časům nelegálních trhů, snadného přístupu pro děti a raketově rostoucího užívání konopí mezi mládeží, nebo pokračovat cestou regulace a kontroly, kde mají dospělí bezpečný přístup ke konopí a děti k němu nemají přístup vůbec.“ Podle Smitha by proto voliči před svým rozhodnutím měli důkladně zvážit přínosy legalizace.

Mnoho tatérů se při tvorbě detailních a realistických motivů opírá o referenční materiály. Znepokojuje je ale, že zákazníci stále častěji požadují návrhy vytvořené umělou inteligencí, které podle nich mohou obsahovat chyby, působit repetitivně a vytvářet nerealistická očekávání. Podle serveru ABC News si někteří klienti těchto nedostatků nejsou vědomi.

Debata přichází v době, kdy se tetování v Evropě stává stále běžnější záležitostí. Například podle letošní studie má alespoň jedno tetování 29 procent lidí ve Švédsku ve věku 20 až 68 let, zatímco francouzská studie z minulého roku zjistila, že tetování mělo 11,5 procent ze zapojených 111 000 lidí.

Viceprezident Australské asociace profesionálních tatérů Brenton Eldridge považuje umělou inteligenci za užitečnou při vývoji návrhu: „AI může být pro umělce fantastickým nástrojem, který mohou využít k vytváření prototypů, zkoušení různých efektů a rychlému sestavení návrhu,“ uvedl pro ABC News.

Podle serveru Euronews může AI také vylepšovat staré či rozmazané fotografie, například snímky zesnulých příbuzných určené k tetování. Problémem ale zůstává, že zákazníci nedokážou odhadnout, co lze skutečně na kůži vytvořit a jak se tetování časem zahojí, vyroste či změní barvu.

Eldridge upozorňuje, že AI návrhy zároveň vytvářejí tlak na umělce. Zákazník podle něj často přijde do studia s obrázkem od umělé inteligence a chce rovnou cenovou nabídku. „Zákazník není zrovna v náladě, aby mu někdo říkal, že to není proveditelné, nebo že to zabere sto hodin, když umělá inteligence ten obrázek vygeneruje za jednu minutu. Vytváří to určitý konflikt,“ řekl.

Maďarská tatérka Brigi Fuzes uvádí, že asi 70 procent jejích zákazníků za ní nyní přichází s AI obrázky. Ty však podle ní nemusí správně pracovat se světlem a stíny a jejich extrémně jemné detaily nemusí zůstat zřetelné při stárnutí tetování. „Nechápejte mě špatně, miluji detaily a moje práce je jimi známá, ale zároveň to chcete provést správně, aby to vydrželo navždy,“ vysvětlila pro Euronews.

Podle australského tatéra Paula Briskeho není rolí AI nahrazovat naši tvořivost. „Největší škoda na celé té počítačové záležitosti je, že měla nahradit všechny podřadné práce, abychom měli čas věnovat se umění a sebevyjádření.“ Řada tatérů tak nyní své zákazníky vyzývá, aby se na AI příliš nespoléhali a dali místo toho prostor vlastní kreativitě.

Přesně v ten den společnost Meta zrušila své programy pro podporu diverzity, rovnoprávnosti a inkluze (DEI). Zuckerbergův povzdech byl ale nakonec zbytečný. Maskulinita a agresivita, které mu tak chyběly, celou dobu vzkvétají. To je jeden z hlavních závěrů nedávného rozsáhlého průzkumu magazínu WIRED mezi ženami v technologickém sektoru.

„Kolegové se mnou jednají povýšeně, jako bych byla idiot,“ řekla magazínu WIRED jedna z žen, přestože má ve svém oboru třicetiletou praxi. „Zažila jsem, že mě klienti považovali za sekretářku nebo dispečerku a ušklíbali se, když zjistili, že jsem výkonná ředitelka,“ dodala další.

Celkem 634 žen, které WIRED oslovil, se vyjádřilo k umělé inteligenci, předsudkům a stavu technologické kultury. Jejich odpovědi jsou ostrou obžalobou technologického vedení. „Dozvěděla jsem se, že skupina kolegů na Slacku pravidelně hodnotí části ženských těl a že já jsem jejich favoritka,“ podotkla třetí žena.

V průzkumu WIRED samozřejmě spousta žen uvedla, že jsou se svou kariérou spokojené, a ne každá byla vystavena nevhodnému zacházení. Týká se to ale obrovského množství z nich. Více než třetina dotázaných žen uvedla, že na pracovišti zažila obtěžování nebo předsudky na základě pohlaví. Hlásily, že je sexuálně obtěžovali nadřízení muži, dostávaly nižší plat než jejich mužští kolegové, byly přehlíženy při povyšování nebo jim muži na schůzkách skákali do řeči.

Ženy loni tvořily pouhých 26 procent nově přijatých zaměstnanců v americkém sektoru umělé inteligence, zatímco v oborech mimo AI představovaly celou polovinu všech nástupů, píše magazín Forbes. Při pohledu na globální nejvyšší vedení firem zastávají ženy pouze 13 procent vedoucích pozic v oblasti umělé inteligence.

Současný boom umělé inteligence navíc funguje jako urychlovač odcizení. Pracovnice v IT si stěžují na neustálý tlak chrlit kód pomocí umělé inteligence, přičemž většinu času tráví úklidem vzniklého digitálního balastu. Upozorňují navíc na zjevný dvojí metr – zatímco muži často sklízejí chválu i za odfláknutou práci odevzdanou s pomocí AI, ženy by za stejný výsledek s největší pravděpodobností dostaly výpověď. Ruku v ruce s obavami z ekologických dopadů, krádeží duševního vlastnictví a úbytku pracovních míst to vede ke zcela novému typu vyhoření. Oslabený trh práce navíc v lidech vyvolává pocit pasti a strach promluvit, což logicky ústí v rezignovaný cynismus, uzavírá WIRED.

Vybraní zákazníci cloudové služby Amazon Web Services (AWS) v rámci omezeného předběžného přístupu získají k dispozici model umělé inteligence s „krysím mozkem“ od The Biological Computing Company (TBC). Technologie startupu je podle magazínu WIRED navržena specificky pro vylepšení umělé inteligence při generování videí. Společnosti čekají, že se technologie brzy rozšíří mezi všechny firemní zákazníky AWS.

„Přišli jsme na způsob, jak do biologického materiálu zakódovat informace, například obraz,“ vysvětluje spoluzakladatel TBC Alexander Ksendzovsky. „Poté sledujeme, jak biologický systém tyto informace zpracovává a následně vytváříme nástroj, který tento proces napodobuje.“

Nejde o první biologickou výpočetní platformu, kterou Amazon na svém tržišti zpřístupnil. Cloudový gigant spolupracuje také s australskou společností Cortical Labs, která kombinuje v laboratoři vypěstované neurony s křemíkovými čipy a pomáhá tak firmám zpracovávat data. Vědci naučili tyto buňky hrát kultovní střílečku DOOM, jak jsme na webu Radia Wave již dříve psali.

Lidský mozek dokáže velmi efektivně proměnit malé množství informací v komplexní porozumění světu. To je něco, s čím dnešní počítače stále těžko drží krok, a to i přesto, že disponují nesrovnatelně vyšším výkonem podpořeným stále dokonalejšími čipy pro umělou inteligenci. „Mozek zpracovává informace úplně jinak než křemík, a to mnohonásobně efektivněji,“ řekl letos asijskému webu Nikkei Asia během prohlídky laboratoře Jon Pomeraniec, druhý ze spoluzakladatelů a provozní ředitel společnosti TBC.

Biologické výpočty však s sebou nesou specifické výzvy. Obor vyžaduje provoz skutečných biologických, ne jen počítačových laboratoří, ve kterých se mozkové buňky, kmenové buňky nebo syntetické biomateriály musí udržovat při životě nebo konzervovat, pečlivě sledovat a nějakým způsobem překládat do smysluplných digitálních informací. Přestože některé startupy v tomto oboru dosáhly pokroku, překlenutí propasti mezi přírodou a programovým kódem zůstává složité.

Areál by v konečné fázi mohl podle webu Politico spotřebovávat ekvivalent sedmi procent současné rakouské poptávky po elektřině. Rostoucí odpor místních ale může ambice korporace zkomplikovat.

Před sídlem hornorakouské zemské vlády v Linci demonstrovaly začátkem tohoto měsíce proti plánovanému padesátihektarovému komplexu asi čtyři stovky lidí, píše web Euronews. Kronstorf, kde se datové centrum staví, má přibližně 3500 obyvatel.

„Chceme jim to pořádně ztížit,“ říká pro Politico Harald Müllner, IT specialista z nedalekého Lince a spoluzakladatel místní iniciativy sdružující vědce, umělce a aktivisty vystupující proti projektu. „Musí vidět, že lidé s tímto záměrem nejsou spokojeni.“

Za Atlantikem odporu proti datacentrům před letošními volbami do Kongresu využívají demokraté. Prezident Donald Trump se naopak postavil na stranu velkých technologických firem a na sociálních sítích uvedl, že komunity odmítající datacentra „skončí zaostalé a chudé“.

V Evropě aktivisté míří na projekty ve Francii, místní protestují také v Itálii. V Irsku, kde datová centra polykají už pětinu veškeré elektrické energie, se odpůrci pokusili výstavbu zastavit u soudu, ale neúspěšně. Zatím obavy evropské veřejnosti narážely na postoje vlád, které se strachují, že kontinent v závodu o umělou inteligenci zaostává za Spojenými státy a Čínou.

V první fázi rakouský projekt počítá s příkonem 150 megawattů, který by v případě rozšíření mohl vzrůst až na 500 MW. Vzhledem k nepřetržitému provozu se očekává, že areál v první fázi spotřebuje 1,31 terawatthodiny ročně.

Výstavba v Kronstorfu již běží na plné obrátky, odpůrci uznávají, že úplné zastavení projektu je nereálné. Soustředí se proto na omezení druhé etapy plánovaného rozšíření, které by spotřebu elektřiny ztrojnásobilo

Náplasti na pupínky jsou současným beauty trendem. Technologie, na které stojí, je ale mnohem starší. Využívají hydrokoloidy, tedy látky, které zadržují vodu a v kontaktu s tekutinou vytváří gel. Dříve se využívaly hlavně pro ošetřování ran, dermatologové je ale časem začali přizpůsobovat pro léčbu kožních problémů, jako jsou pupínky a akné.

Jako kosmetický produkt se uchytily v Jižní Koreji téměř před 20 lety, než se kolem roku 2012 dostaly i na západní trh. Hydrokoloidní vrstva náplasti z pupínku vysává hnis a maz. Vnější vrstva udržuje danou oblast zakrytou, zatímco se pleť zotavuje. Díky ní je zároveň těžší se pupínku dotýkat, což by jinak mohlo do místa zanést další bakterie a zhoršit zánět.

Podle serveru ABC News se ale většina důkazů o účinnosti hydrokoloidních náplastí týká oblasti péče o rány, nikoli léčby akné. Z malého množství studií, které se zabývají přímo náplastmi na pupínky, je navíc řada velmi malých a často je financují sami výrobci náplastí, kteří testují své vlastní produkty.

Jedna taková studie z roku 2025 sledovala 37 osob po dobu deseti dnů. Pupínky pokryté náplastmi byly už po dvou dnech o 35 procent menší a vypadaly o 44 procent méně zanícené. U neléčených pupínků přitom nedošlo k téměř žádné změně. Desátý den bylo u ošetřených pupínků také méně pravděpodobné, že se u nich objeví tmavé skvrny po zahojení.

Studie ale varuje, že náplasti nejsou vhodné pro všechny typy akné. U bolestivých cystických pupínků nefungují dobře, protože léčivá látka nedokáže proniknout k zánětu, který se nachází hlouběji v kůži. Opatrní by měli být také lidé s tmavším odstínem pleti, protože podráždění může zvýšit riziko vzniku tmavých skvrn po zahojení pupínku. K tomu sice může dojít u jakéhokoli odstínu pleti, kůže s větším množstvím melaninu má ovšem tendenci v reakci na zánět produkovat více pigmentu. Pozor by si měli dávat i lidé s citlivou pletí nebo alergií na lepidla, kterým náplasti mohou způsobit zarudnutí, svědění nebo vyrážku.

Podle Světové zdravotnické organizace dýchá 99 % světové populace znečištěný vzduch, což vede k 6,7 milionu předčasných úmrtí ročně. „Dříve jsme si mysleli, že jde pouze o onemocnění dýchacích cest, ale souvisí to také s kardiovaskulárními onemocněními, cukrovkou, kognitivními funkcemi a má to dopad i na reprodukční schopnosti,“ uvedla pro server BBC Audrey de Nazelle, docentka na Imperial College London. Při běhu, jízdě na kole nebo intenzivním cvičení dýcháme rychleji a hlouběji, a proto do plic dostáváme více znečištěného vzduchu než při chůzi. Při stejné vzdálenosti tak lidé cvičící s vyšší intenzitou vdechnou více toxických částic.

Studie de Nazelle a jejích kolegů z roku 2016 se proto zabývala otázkou, zda je cvičení v rušném městě pro zdraví spíše přínosné, nebo škodlivé. „Dobrou zprávou je, že přínosy, které vám cvičení ve znečištěných městech přináší, převažují nad riziky,“ okomentovala výsledky a dodala, že samotné cvičení může naše tělo před znečištěním chránit. Teprve při mimořádně vysoké úrovni znečištění, například v indickém Dillí, se rizika začínají přibližovat přínosům dlouhodobého cvičení nebo je převyšují. Obecně opatrnější by měli být lidé s astmatem nebo kardiovaskulárními problémy.

Ačkoliv přínosy převažují nad riziky, cvičit ve znečištěném ovzduší stále není ideální. Studie publikovaná v srpnu v časopise Frontiers in Sustainable Cities radí přesunout se o jednu nebo dvě ulice dál od hustého provozu. Podle de Nazelle tím můžeme kontakt se znečištěným ovzduším snížit o 20 % až 30 %. Server BBC také doporučuje vyhýbat se dopravní špičce, kdy auta v zácpě vytvářejí „ohniska znečištění“. Pomoci může i kontrola místního indexu kvality ovzduší a při vysokém znečištění cvičit uvnitř nebo aspoň v parcích. Podle vědců ale mají větší význam systémová opatření a nejúčinnější ochranou zdraví lidí je snižování emisí přímo u jejich zdrojů.

Průzkum analytické společnosti Ipsos z roku 2019 zjistil, že stárnutí se obává každý druhý Němec. Podle rakouského deníku Kurier své obavy 25 procent z nich zdůvodnilo strachem ze smrti blízkých, 20 procent obavou z bolesti a 18 procent strachem ze sociální izolace. Výzkumnice Tatjana Schnell uvádí, že ze stárnutí mají překvapivě největší obavy především mladší lidé.

Úzkosti z přibývajícího věku čelí většina z nás. Pokud však přeroste v patologický strach, vědci ji označují jako gerontofobii. Nový výzkum nyní ukazuje, že tento strach nezatěžuje jen psychiku, ale může také urychlovat biologické stárnutí na buněčné úrovni. V časopise Psychoneuroendocrinology byla v únoru publikována studie vědců z NYU School of Global Public Health, která dospěla k paradoxnímu zjištění: lidé, kteří se stárnutí více obávají, stárnou měřitelně rychleji.

Výzkumný tým analyzoval data 726 žen, které popisovaly míru úzkosti spojené s věkem klesajícím zdravím, atraktivitou a plodností. Z jejich krve pak vědci pomocí tzv. epigenetických hodin zjišťovali skutečný biologický věk a rychlost stárnutí. Zjistili, že větší úzkost ze stárnutí souvisela se zrychleným biologickým stárnutím, přičemž nejsilnější korelace byla u obav o vlastní zdraví.

„Naše zjištění naznačují, že subjektivní zkušenosti by mohly ovlivňovat objektivní procesy stárnutí,“ říká hlavní autorka studie Mariana Rodrigues. U žen středního věku podle ní strach ze stárnutí může souviset také se společenskými ideály krásy, obavami o plodnost a zátěží spojenou s péčí o děti i stárnoucí rodiče.

Výzkumníci vysvětlili, že pokud si negativní postoj ke stárnutí internalizujeme, veškeré známky stárnutí nám způsobí chronický stres. A ten zase urychluje proces stárnutí. Autoři studie NYU ale zdůrazňují, že k tomuto efektu by mohly přispívat i faktory životního stylu, jako je kouření nebo konzumace alkoholu. Vědci každopádně doporučují zaujmout ke stárnutí pozitivnější postoj. „Podle výzkumu lidé, kteří přijímají stárnutí jako přirozenou součást života a nadále žijí aktivně a smysluplně, prožívají pozdější fáze života nejpozitivněji,“ uvádí Schnell.