Vražda na Islandu? Dokument se vrací ke kriminální kauze století, případu zmizení dvou mužů

13. září 2017
Printscreen z traileru filmu Out of Thin Air: Murder in Iceland

Není to ani pár dní, co na Islandu začal soudní proces s muži obviněnými z vraždy mladé ženy Birny Brjánsdóttir. Z medií by se mohlo zdát, že jde o nejskandálnější kriminální kauzu v novodobé historii ostrovního státu. Není tomu tak. V druhé polovině 70. let rezonoval islandskou společností případ, který vtahoval do fatálních okolností i politickou reprezentaci, média a nakonec celou veřejnost. Těla dvou mužů – na rozdíl od dvacetileté Birny – se dodnes nenašla. Pořád ani není jisté, jestli vůbec k nějakým vraždám došlo.

Čistě náhodou si zrovna nyní na BBC a v některých islandských kinech odbyl veřejnou premiéru dokumentární film Out of Thin Air: Murder in Iceland, který se podivnými okolnostmi starého případu zabývá. Snímek byl vysílán v prestižní sérii Storyville, která je showcasem dokumentů na rozličná, společensky ožehavá témata. Britští televizní diváci zde mohli vidět  film Syrská love story o neudržitelném rodinném životě syrských uprchlíků, kteří jsou stále v pohybu, nebo slavné Pátrání po Sugar Manovi.

Občas někdo zmizí

Zmizení Birny na úvod tohoto roku otřáslo veřejností už jen proto, že se událo v centru hlavního města. Jak zazní i v Out of Thin Air: že se někdo na Islandu v důsledku špatného počasí nebo neznalosti nevyzpytatelného terénu ztratí, se občas stává. Na začátku kauzy Sævara Ciesielského, Erly Bolladóttir a ostatních je zmizení hned dvou mužů – nejprve se nevrátil domů Guðmundur Einarsson v lednu 1974, o osm měsíců později pak Geirfinnur Einarsson (nejsou příbuzní, jen oba měli otce jménem Einar).

03805209_0.png

Memory Distrust Syndrome

Navzdory několika podivným okolnostem doprovázejícím zmizení policie tehdy po pár měsících pátrání po těchto osobách zastavila. Chybělo jí to nejdůležitější: těla. Neměla navíc žádné podezřelé ani motiv k spáchání vraždy. Zde by příběh typicky islandské záhady mohl končit. Jenže v prosinci 1975, téměř dva roky od Gudmundurova zmizení, jsou pro podezření z podvodu zatčeni drobní kriminálníci Sævar a Erla. Mladá žena v emocionálním pohnutí začne pod nátlakem kriminalistům líčit obsah svého dávného snu, oni si jej však vyloží jako do podvědomí potlačené svědectví smrtelného zločinu spáchaného Sævarem a jeho kumpány. Už předtím ostatně reykjavícká policie řešila jejich krádeže, podvody, dealování drog i násilné přečiny.

Britsko-islandský dokument, zejména jeho první polovina, je filmovou studií nespolehlivého vypravěče, respektive nespolehlivosti paměti. Hlavní mluvčí je tu právě zmiňovaná Erla, pro kterou se v přízračný sen změnily i události výslechů a následného uvěznění. Zdůrazňuje, že paměť je ošidná a některými věcmi si nemůže být jistá dodnes. Tvůrci tuto skutečnost dávají do souvislosti s medicínským pojmem anglicky nazývaným Memory Distrust Syndrome (MDS). Jeho popisem a prosazením do odborné praxe se v 80. letech zabýval forenzní psycholog a krajan odsouzených Gisli Guðjónsson, který v dokumentu vystupuje také. MDS definuje jako situaci, kdy si jedinec není jistý obsahem a kontextem svých vzpomínek, v důsledku čehož je svolný nahrazovat je jiným (umělým, vnuceným apod.) obsahem.

Islandský Charles Manson

Klíčovým argumentem pro odsouzení se nakonec stalo přiznání, a to navzdory faktu, že nebyla objevena těla údajných obětí a v mnohém se rozcházely výpovědi obžalovaných. A až o více než 30 let později jsou při vyšetřování vládní odborné komise odhaleny zdrcující okolnosti uvěznění. Někteří z obviněných ve vazbě strávili v souhrnu takřka 2 roky na samotce, byli vystavovaní spánkové deprivaci, Sævara, který se bál vody, podrobovali mučení nebezpečně se podobajícímu waterboarding. Před soudem nakonec zřejmě vypovídaly fyzickým i psychickým terorem zlomené osobnosti, připomínající v něčem oběti komunistického režimu v 50. letech u nás.

Island

O neustálý tlak na policejní a soudní práci se starala média, která Sævara a Erlu hned zpočátku onálepkovala jako islandskou verzi Charlese Mansona a jeho partnerky. Jako ztělesněné zlo. Jejich usvědčení bylo tak v zájmu „očištění“ společnosti, která si procházela prvním obdobím generační, společenské rebelie (hippies, protiválečné protesty), jejímž byla tato dvojice prý produktem. K probíhajícímu vyšetřování se vyjadřovali nejvyšší politici, byl povolán kriminální specialista z Německa se zkušenostmi z podobných případů. Zdálo se nevyhnutelné, že případ musí být dojít k „uspokojivému“ konci. A tak bylo roku 1977 všech šest obžalovaných odsouzeno k trestům v rozsahu několika let, nejtvrdší sazbu obdržel Sævar – 17 let.

Média pomáhají

Kauza je tvůrci filmu nahlížena v širších souvislostech jako symptom ztráty nevinnosti islandské společnosti, do té doby žijící ve výrazné kulturní izolaci od zbytku světa. Možná ještě lépe vystihl zlomovou situaci Valur Gunnarsson v článku uveřejněném v magazínu Reykjavík Grapevine: „Mohl to být onen počátek modernity, ty porodní bolesti zesilované souběžnou sopečnou erupcí na Vestmanských ostrovech. Zároveň se nám (v dokumentu Out of Thin Air, pozn. red.) dostalo i náhledu do budoucnosti: viděli jsme ke slávě mířící Björk, která jako devítiletá už tehdy vystupovala o Vánocích v televizi, a k temné straně se chýlícího Davíða Oddsson, který jako čerstvý absolvent práv v tom čase reportoval z parlamentu pro deník Morgunblaðið. Evidentně ale nedával moc pozor – i když se později stal nejdřív ministerským předsedou a začas i šéfredaktorem Morgunblaðiðu, v mezičase stihl přivést islandskou ekonomiku doslova na kolena.“

Jen díky zájmu a pečlivé žurnalistické práci redaktorky veřejnoprávní televize RÚV Helgy Arnardóttir směřuje případ nyní ke znovuotevření – podnětem se staly vězeňské deníky jednoho z odsouzených, Tryggviho Leifssona, které jsou v ostrém rozporu s jeho oficiální výpovědí, novinářka je proto poskytla zodpovědným úřadům. Veřejnost navíc tentokrát očekává korektní průběh vyšetřování a vyjadřuje silnou skepsi směrem k soudnímu rozhodnutí ze 70. let. I z toho důvodu mrzí, že v dokumentu se až na výjimku neobjevují výpovědi policistů a soudních pracovníků, kteří měli případ na starosti. Odmítli totiž ve filmu vystupovat, což je s ohledem na aktuální události související se znovuobnovováním soudního řízení ale celkem pochopitelné.

Reykjavík

Kauza Cervanová

I v tomhle bodě ovšem Out of Thin Air až nebezpečně připomene oceňovaný slovensko-český dokument Kauza Cervanová, který natočil Robert Kirchhoff. Sedmice dnes už stárnoucích mužů se v něm stejně jako Islanďani urputně snaží o revizi více než 30 let starého případu. A je to právě jejich neutuchající snaha vypořádat se s bolestivou minulostí, co posiluje skepsi, pokud jde o správnost soudního verdiktu, a vede sympatie diváků. I zde okolnosti vyšetřování případu a následného odsouzení probouzejí pochybnosti, že ke klíčovým rozhodnutím pro život některých lidí došlo pod nepřiměřeným tlakem vnějších okolností, tentokráte ze strany komunistického aparátu tehdejšího státu.

Aktuální promítání filmu Out of Thin Air v kinech na Islandu souvisí jak s koprodukčním podílem místní společnosti Sagafilm, tak hlavně s tím, že se kontroverzní případ znovu po desetiletích prověřuje oficiálními úřady. Někteří z odsouzených jsou sice již dnes mrtví a ostatní už pomalu pomalu ztráceli naději, byla to ale tentokrát média, bez jejichž přispění by k tak zásadnímu obratu nedošlo. Ta média, která jim předtím tolik ublížila.

Autor:Petr Pláteník

Další články autora