Všechny opustím a uteču na opuštěný ostrov! Jak poznáme, že se blíží rodičovské vyhoření?

„Mateřská vina je téma, které se mě dotýká. To, co jsem byla naučená, v co jsem uvěřila v rané fázi svého mateřství, představu, jaká mám být máma, to se stále snažím odnaučit,“ říká Kateřina. U rodičů, které potkává, jsou jedním z největších témat hranice. „Rodiče by často potřebovali hlavně obejmout,“ shrnuje svou praxi Kateřina. „V mateřství zažíváme nepříjemné pocity a je potřeba si je normalizovat.“

„Je to neschopnost nebo někdy neochota rodičů ustát nepříjemné emoce dětí. Pláč si překládáme jako známku toho, jací jsme rodiče. A překládáme si ho tak, že když způsobujeme dítěti nepříjemné emoce, děláme to špatně, takže to dělat nebudeme. Nepříjemné emoce ale k životu patří a my je potřebujeme dětem zprostředkovat, aby si je osahalo v bezpečném prostředí,“ vysvětluje Kateřina.

„Být takovým rodičem, aby děti nezažívaly nepříjemné emoce nebo diskomfort, to je nepochopení rodičovské role, které pak vede k vyhoření. A k touze všechny opustit a utéct na opuštěný ostrov. Vracím rodiče k tomu, aby přemýšleli nad tím, co bylo součástí jejich identity předtím, než se stali rodiči. Pokud rodičovství naši identitu zcela ovládne, časem je tohle nastavení odsouzeno k záhubě,“ dodává.

„Jsem obrovská fanynka třesu.“ Poslechněte si Houpačky o vyhoření, hranicích a rodičovské identitě.