„Všichni jsme nerealističtí optimisté.“ Se sociálním psychologem Janem Krajhanzlem o reakcích na virové epidemie

V Číně a Itálii jsou uzavřená celá města. Nové virové onemocnění COVID–19 bylo zaznamenáno v osmdesáti dvou zemích světa a přímé lety do nejvíc postižených míst se ruší. Virová epidemie neohrožuje jen lidské zdraví, ale i psychické rozpoložení každého z nás a ovlivňuje kolektivní chování. Jak na stávající situaci ohrožení reagujeme a proč jsme falešně optimističtí, nebo naopak neadekvátně panikaříme, vysvětluje sociální psycholog Jan Krajhanzl.

„Máme tendenci ten problém zároveň podceňovat a zároveň přeceňovat,“ říká Krajhanzl, který v minulosti zkoumal dynamiku kolektivního chování středověkých morových měst. Reakce na epidemii je přecitlivělá, protože jde o nový typ viru, na který ještě nemáme lék, a navíc je neviditelný – nemáme kontrolu nad jeho šířením a ani bez testování nemusíme vědět, jestli jsme nakažení nebo ne.

Téma je navíc mediálně velmi přetížené. Reakce společnosti je proto i přes momentálních pět potvrzených případů v Česku masivní. Na druhou stranu situaci i podceňujeme.

Jan Krajhanzl

„Všichni jsme tak trochu nerealističtí optimisté. Máme pocit, že ty špatné věci se stanou těm druhým. Statistiky jsou v tomhle ale nesmlouvavé. Někdo tu nemoc musí dostat a my máme pocit, že my to nebudeme,“ vysvětluje druhý rys našeho psychologického mechanismu vyrovnávání se s hrozbami a riziky Krajhanzl.

Jak správně v tuhle chvíli reagovat na varování epidemiologů a na pravidla, která nám ukládají, aby se virus nešířil?

Já bych řekl nepodceňovat ten problém. Jedna rovina je rozumová – jakým způsobem můžeme snižovat rizika, že to někdo z rodinných příslušníků chytí. Druhá rovina by byla nějakým způsobem se opečovat. Je to velký nápor na psychiku. Je důležité ten čas doma, kterého bude víc, než by bylo normálně, strávit nějakým příjemným způsobem.

Možná bych tomu dal tu nálepku „hygge“, jak se říká. Je to příležitost být doma pospolu, užívat si to, hrát deskové hry, polštáře, teplý čaj. Daly by se doporučit i procházky do přírody, tam moc infikovaných lidí nepotkáte a je to dobré na psychiku.

Třetí rovina je odpovědnost. Nepanikařit a nesklouznout do nějakého sobectví, kdy myslíme jen na sebe a své nejbližší. Zvažovat dopad svých činů i z hlediska širší společnosti.

Proč při reakci na šířící se nový virus problém zároveň přeceňujeme i podceňujeme? Jaké typy chování byly zaznamenány ve středověkých městech během epidemií moru? A proč v nás virové epidemie vyvolávají tak prudké reakce, když jiná rizika běžně přehlížíme? Pusťte si celý rozhovor se sociálním psychologem Janem Krajhanzlem.

Odebírat podcast

Související