Všímáte si toho hezkého v životě nebo jen plníte úkoly? Radost je dovednost, kterou se lze učit
„O radosti a užívání úspěchu nás připravuje to, že vidíme spoustu dalších povinností,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut ze Střediska následné péče Point 14 Ondřej Ostrovský. Možná jste to také zažili. Dosáhli jste úspěchu, po kterém jste toužili. A necítíte to. Třeba vás radost zalije o dost méně, než jste čekali, nebo dokonce cítíte prázdnotu. Čím to je, že si neumíme nebo nedovolíme užít úspěchy malé i velké, radovat se a slavit?
„Ukončovat věci je zdravé, ale neznamená to jen naplnit potřebu, ale i užít si sytost.“ V tom může bránit pojetí života jako nekonečného seznamu úkolů. Odškrtnuto, splněno, co tam mám dál?
Připravujeme se tak o schopnost slavit a radovat se, která nám pak v životě chybí. Nebo se stydíme, připadali bychom si namyšlení a vychloubační, kdybychom o svém úspěchu a radosti mluvili. Třeba se dokonce i bojíme, že by nám druzí záviděli – přitom sdílená radost je větší. A možná si v hlavě neustále opakujeme, že to není ono, že musíme mít ještě mnohem víc.
Čtěte také
V cestě někdy stojí i přehnaná očekávání. Čekali jsme zkrátka něco lepšího. I proto jsou nečekané příjemné zážitky často silnější – nic jsme od nich nečekali.
„Radost ze spontaneity je důležitá, spontaneita je napojení na sebe.“ Máme v hlavě mnoho představ o tom, jací bychom měli být a jaký by svět měl být. Možná nám to brání v prožívání příjemného. Jdeme po louce, ale místo krásně rozkvetlých květin vidíme pohozenou lahev a ta nám celý dojem zkazí.
V psychologii se často hovoří o pozornosti, která funguje jako reflektor. Na co ho namíříme, to budeme vnímat lépe. Je to dovednost, kterou chvíli trvá se naučit, ale lze ji pěstovat a zlepšovat. Třeba v psychoterapii.
Poslechněte si celý rozhovor o umění slavit, radovat se a užívání toho dobrého, co život nabízí.
