„Vybojovali jsme Tempelhof pro lidi, na bývalém letišti můžete dělat, co chcete,“ říká Berlíňanka

Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete
Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete

„Nechceme letiště nějak měnit, mít otevřený prostor ve městě je parádní,“ říká Esther Witt, Berlíňanka, která se před třemi lety účastnila sbírání podpisů pro referendum o Tempelhofu. Když tu v roce 2008 přestala přistávat letadla, město chtělo na volné ploše stavět. Lidé si ale rychle zvykli na ranvejích jezdit na kolech, pouštět draky, pořádat pikniky nebo párty v provizorních klubech.

Představa dalšího nového developmentu část veřejnosti rozčílila, v Berlíně dnes už moc volných ploch není. Přes odpor vedení města proto lidé sesbírali podpisy pro uskutečnění referenda, díky kterému letiště zůstalo otevřené pro veřejnost a její libovolné aktivity. „Příběh ale bohužel pokračuje, město pořád čeká na příležitost, jak plochu zpeněžit,“ dodává Esther Witt.

Tempelhof je jedna z největších městských nezastavěných ploch na světě. Je bezkonkurenčně nejpopulárnějším berlínským parkem. V létě se na něm o víkendu schází až 90 tisíc lidí. Esther, podle které zůstalo letiště otevřené veřejnosti díky úsilí nespočtu lidí (všichni se prý ani vzájemně neznají), momentálně prezentuje jejich dočasný úspěch na setkání nazvaném Community Forum: Breaking Out Of Bubbles v pražském DOXu.

Pojďme se vrátit pár let nazpátek, jak to na Tempelhofu vypadalo dřív?
V roce 2008 letiště zavřeli a otevřeli ho jako veřejný park, otevřelo se tohleto obrovské pole a lidi si to užívali, chodili tam pouštět draky, hned začaly vznikat komunitní zahrádky, minigolf, začaly se tam tvořit různé malé projekty a kluby. Dost nešťastné bylo to, že některé z nich musely skončit poté, co městské vedení začalo plánovat, že se tam bude stavět. Začínalo tam několik pilotních projektů různých výjimečných aktivit, třeba na západní straně pole vznikl klub spravovaný umělci, kde se dokonce stavěla loď. Plánovali s ní obeplout Evropu. I oni ale museli pryč. Až poté, co se zorganizovalo referendum, se projekty přestaly vykazovat.

Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete

Když chce dneska někdo rozjet aktivitu na Tempelhofu, může to tedy udělat skrze vás?
Ne, můžeš to udělat jen tak, bez nás. Můžeš si tam dělat, co chceš. Jen když chceš stavět něco trvalého, tak potřebuješ povolení. Když se tam chceš jen scházet se svým spolkem nebo hrát rugby, tak samozřejmě ne. Město ale zřídilo firmu, která je částečně soukromá a dohlíží na administrativu spojenou s letištěm, což působí spoustu problémů. Když chceš přijít s projektem, který přesahuje určitý rozměr, musí ti to povolit. Takhle jsme si to nepředstavovali, nechtěli jsme, aby letišti pořád vládli politici, chtěli jsme, aby si tu lidé rozhodovali sami. Myslím, že tenhle boj o letiště nikdy neskončí.

Jak vznikla iniciativa, která dala dohromady referendum?
Myslím, že to začalo tím, že vláda odprezentovala plány, co chce s letištěm dělat, a lidi začali okamžitě vyjadřovat nesouhlas. Bylo jasné, že chtějí, aby pole zůstalo tak, jak je. Jeden městský politik tehdy odsekl: Tak to si budete muset odhlasovat. No a přesně to se stalo. Takže lidi si sedli a sepsali to, někteří z nich byli právníci, ale byli tam různí lidé, různé zájmy, všechny je spojovalo hlavně to, že chtěli, aby to místo zůstalo prázdné. Tak se dal dohromady zákon, který nařizuje, že na Tempelhofu se nesmí stavět. A začalo sbírání podpisů a pak referendum, kterým se prosadil, celé to trvalo dva roky.

Jak vypadá letiště dnes?
Je hrozně oblíbené. Bohužel se ale od roku 2015 změnila jedna věc – jedna z budov bývalého letiště se stala ubytovnou pro uprchlíky. Jsme z toho nešťastní, protože podmínky tam jsou strašné. Chtěli bychom samozřejmě, aby ti lidé bydleli v bytech. Vedení města by jim je mělo poskytnout. Tempelhof je v Berlíně nejdražší a zároveň nejhorší ubytování pro uprchlíky. Hodně z nich teď tráví dost času venku na Tempelhofu, což je skvělé, ale jejich bytová situace by se měla řešit líp, město by mělo správně používat prostředky, které na ubytování těchto lidí má. Na letišti funguje několik skupinek, komunit, které s nimi pracují, snaží se jim pomoct a začlenit je, ale žádný komunitní projekt nevynahradí to, že nemáte pořádně kde bydlet. Já sama učím v uprchlickém táboře němčinu a jsem ráda, když mi tam říkají, že Tempelhof je jejich nejoblíbenější místo v Berlíně. Tu budovu ale všichni nenávidí.

Uprchlický tábor spravuje město?
Je to tak, že město pro správcovství téhle budovy najalo soukromou firmu, která s tím ale nemá žádné zkušenosti. S ničím podobným, ani se sociální prací. Žádná z respektovaných organizací, které se tím zabývají, do toho nechtěla jít, všechny řekly, že za těchto podmínek nejsou schopny tábor provozovat důstojně. Nechtěly jít proti étosu, který takovou práci musí provázet, vyjádřily se v tom smyslu, že udržovat tolik lidí na tak malém místě není humánní. Vláda to tedy zadala soukromé firmě, takže když teď cokoliv kritizujete, řeknou vám, že je to její zodpovědnost. A firma zase říká, že za to mohou podmínky stanovené městem. Přehazují si to mezi sebou.

Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete

Takže je to ve slepé uličce. Dá se s tím něco dělat?
Z naší pozice asi nic. My nejsme experti, snažíme se spíš spojovat s jinými organizacemi, které se tím zabývají, snažíme se je podporovat a skandalizovat, co se v té ubytovně děje, jak to tam vypadá. Teď navíc moc uprchlíků nepřichází, to je ale taky strašné, protože je to kvůli tomu, že nemohou. Jinak by přicházeli dál. Hodně lidí deportují zpátky do jejich země. Nevím, jak se tohle může s klidným svědomím Němců dít, ale třeba uprchlíky z Afghánistánu posílají rovnou zase zpátky, status této země jim to umožňuje. Takže tábor se teď zmenšuje.

Zmiňovala jsi, že jsou tu nejhorší podmínky z uprchlických táborů ve městě.
Ano, byla jsem tam na podzim 2015, kdy se říkalo, že uprchlíci tam budou maximálně na dva týdny, zdálo se to v pořádku, dva týdny přece vydrží každý. Nebyly tam ale žádné sprchy, byl tam nedostatek záchodů, nic, kde byste mohli prát. Je to obrovský hangár, takže tam člověk nemá žádný oddělený prostor, žádné soukromí, máte jen lůžko u dlouhé stěny, a dovedete si představit akustiku takového místa. Lidi jsou tam vystresovaní, je to traumatizující. Řeklo se, že tam budou na dva týdny, ale někteří tam zůstali déle než dva roky. Teď se rozhodlo, že ubytovna bude sloužit dál, prodloužil se původní plán.

Lidé se budou stěhovat z hangárů do kontejnerů. To ale samozřejmě taky není řešení na dlouho. Kontejnery jsou hrozně malé, jsou pro dva lidi. Pro rodiny je to hrozné, malé děti budou muset být oddělené od rodičů. Z našeho pohledu vláda nedělá nic, aby zajistila permanentní pozitivní řešení. Je samozřejmě třeba dostat ty lidi do bytů. Obáváme se dokonce, že vedení města to dělá schválně. Chtějí si usnadnit budoucí výstavbu. Za peníze, které mají teď na ubytování uprchlíků, tam mohou vystavět infrastrukturu, například kanalizační systém, který by se pak použil při výstavbě luxusních bytů.

Město se tedy nijak netají tím, že chce Tempelhof zastavět, i přesto, že před pár lety rozhodla veřejnost v referendu.
Ano, oni to říkají docela otevřeně. Už změnili zákon tak, aby bylo možné rozmístit tam kontejnery, na jednom setkání s veřejností mluvili o „uprchlících, kteří tam budou žít“. To samozřejmě některé přítomné dost rozčílilo, protože oni z toho místa chtějí pryč. Řekli také, že o budoucnosti Tempelhofu se bude rozhodovat znovu. Když si vezmete, že referendum bylo v roce 2014, že to není ani 3 roky a oni říkají, že to chtějí zas měnit…, je to dost hrozný nezájem o názor veřejnosti. Pro investory například existuje na oficiálním berlínském webu mapa, na které vidíte, které oblasti mají stále tzv. potenciál. Tempelhof tam pořád je, i když ho měli dávno vyjmout.

Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete

Současný starosta byl hlavním strůjcem plánu letiště zastavět a nijak se nestydí mluvit o tom, že v budoucnu by se věci mohly změnit. My si na rozdíl od něho myslíme, že Berlín potřebuje otevřené prostory. Nechceme žít ve městě, kde jsou jen obchody a lidé nasáčkovaní vedle sebe. Otevřené prostory jsou důležité pro kvalitu života. Navíc jsou stále ve městě prázdné budovy, které chátrají, majitelé s nimi spekulují, nechávají je prázdné schválně. Naše vláda si ale vždycky vybere způsob, jak tento problém obejít, jak ho neřešit.

Esther Witt je studentka angličtiny a literatury, která se účastnila sociálních projektů v Berlíně, Anglii a Španělsku. Od roku 2014 je součástí týmu Tempelhof Feld. Na pražskou konferenci Community Forum: Breaking Out Of Bubbles ji pozvala Nadace Via.

Zmiňovala jsi typické narativy, kterými městští politici popisují, co se stane, když se Tempelhof nechá lidem. Před čím varovali?
Nejvíc asi před dealováním drog, je to směšné. Ukazuje to, jak málo toho o životě ve městě ví, protože otevřený prostor je asi to nejhorší místo pro dealování. Kvůli otevřenému Tempelhofu nenastal ani žádný vzrůst kriminality, to se taky snažili lidem namluvit. Nejsou tam prostě žádné rohy, žádné stromy, za které by se dalo skrýt. Také vznikly docela hloupé restrikce, které omezují pouštění draků, na některých místech je dnes pouštění zakázané. Bylo to kvůli nehodě, před třemi lety se srazil cyklista a pán, který pouštěl draka, a jeden z nich byl starší, dostal infarkt a umřel, což je samozřejmě hrozné, ale smrtelné nehody se za sedm let na Tempelhofu staly dvě. To je pro tak velké město a místo dost nízké číslo.

Současně tu sílí hnutí cyklistů, kteří poukazují na to, že vedení města může za mnohem víc zbytečných úmrtí – protože nevyužilo dostatečně peníze, aby čtvrti byly zelenější a lépe uzpůsobené pro cyklisty. Přitom vedení města pořád do něčeho investuje. Hlavní mantra o Tempelhofu se týkala toho, že ‚není žádná jiná alternativa‘ než ho zastavět. My si myslíme, že alternativ je spousta. Také je spousta možností, jak skutečně pomoci začlenit uprchlíky, vídáme je denně živořit na Tempelhofu, člověk je z toho nešťastný, vzteklý.

Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete

Jak je na tom Berlín dneska, kolik v něm ještě zbývá veřejného, nekomerčního prostoru?
V momentě, kdy spadla zeď, se Berlín stal hrozně atraktivní pro investory. 25 let trvalo, než ho celý postupně využili. Mohli jste sledovat, jak všechna svobodná místa, prázdné prostory, squaty, okupované domy jeden po druhém mizely. I všechny prázdné prostory zbylé po 2. světové válce už dnes mají nějakou funkci. Všechny miniaturní projekty, které zbývají, jako je například dům na Reigerstrasse, se snaží vzdorovat, ale je jasné, že to nikam nevede.

Teď se ve městě změnilo složení vlády. Místo sociální demokracie a konzervativců máme trojkoalici sociální demokracie – Zeleni – strana Levice. Pár věcí se možná změnilo, pár věcí se povedlo – například radní pro stavební rozvoj, Katrin Lompscher ze strany Levice, se povedlo koupit jeden ubytovací komplex zpátky do vlastnictví města. Je to v prominentní čtvrti Kotbusser Tor a všichni už považovali za jisté, že to skončí v soukromých rukou, ale jí se to povedlo. Pár věcí je tedy možná jiných, ale velkou změnu jsme neviděli, sociální demokraté jsou pořád rozhodnutí udržovat určitý směr. Pravda je, že Berlín se postupně stává stejně konvenčním městem, jako je třeba Londýn.

Co ty dnes chodíš dělat na Tempelhof?
Užívám si ten otevřený prostor, ten pocit, který znáte od moře nebo oceánu, nějaký čas jsem žila na ostrově a je to prostě ten pocit, že jen vydechujete a vdechujete. Můžete si tam fakt dělat, cokoliv chcete, a nikoho tam nebudete otravovat, protože je tam tolik místa.

Tempelhof v Berlíně, bývalé letiště, na kterém si dnes můžete dělat, co chcete