Vydavatelský byznys vyčerpal i rockového queer boha. Novinka Yvese Tumora má kouzlo, ale nepřekvapí

Yves Tumor používají anglické zájmeno they/them. My budeme používat množné číslo.

„Občas cítím, že jsou zákoutí mojí duše, kterým nemůžu dát prostor,“ zpívají Yves Tumor v tracku God is a Circle, který otevírá jeho nové album Praise A Lord Who Chews But Which Does Not Consume; (Or Simply, Hot Between Worlds). Ve videoklipu tuhle jejich kontemplaci doprovází výjevy jeptišek v tangách vyrobených z krucifixu, atmosféra připomíná erotický thriller režiséra Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut kombinovaný s béčkovým hororem z osmdesátých let. Hudebníci tak hned v začátku desky předestírají témata, kterým se na novince budou dál věnovat.

Od explicitně politických komentářů z ranějších alb se zcela přesunuli ke spiritualitě, erotice a mystice. Experimenty na dobro vystřídaly důsledně zkonstruované psychedelické ale i poprockové hymny, se kterými jako by se Tumor chtěli stát se nesmrtelnými. „Modlím se k prázdnému nebi,“ zpívá v asi nejchytlavější skladbě alba Meteora Blues, která může v začátku klidně evokovat největší odrhovačku britských Oasis Wonderwall. Působí při tom, jako by chtěli tohle prázdné místo na nebi jako queer rockový bůh v latexu obsadit sami.

Jde dost možná o nejosobnější album jinak pověstně enigmatických hudebníků, kteří pochází z amerického Tenessee, kde vyrůstali pod vlivem konzervativního jižanského přemýšlení. To je ubíjelo, podle vlastních slov se v dospívání hodně stáhli do sebe, stranili se svých vrstevníků a raději se doma učili hrát na kytaru. Křesťanská tématika jim ale nedá spát, erotizované a jinak pokroucené náboženské obrazy provází jejich kariéru od začátku až dodnes, ostatně se stačí podívat na názvy jejich desek – na Serpent Music z roku 2016, Heaven to a Tortured Mind z roku 2020 a nakonec i na jméno novinky.

„Náboženství může být supertoxické, myslím si ale, že spiritualita je důležitá pro to, aby byl člověk v rovnováze,“ řekli v rozhovoru z roku 2016. Sami si náboženská témata spojují s láskou a touhou i oslavou jinakosti. „Podívali jsem se směrem k Bohu. Vypadala vážně dobře,“ zpívá v neo-psychedelickém tracku Echolalia, kde Boha vidí v přitažlivé dívce.

Vždycky chtěli dělat hity

Sean Bowie, jak se umělci občansky jmenují, se v dospělosti z rodného Knoxvillu odstěhovali do Los Angeles, kde s podporou rapperky Mykki Blanco rozjeli hudební kariéru. Pod současným pseudonymem Yves Tumor debutovali v roce 2015 dark ambientovým albem When Man Fails You, které vydali na vlastní náklad. Následoval release u berlínského experimentálního labelu PAN a nadšené reakce nezávislé scény. Tumora fanoušci přirovnávali třeba k hypnagogickému písničkáři Deanu Bluntovi nebo noisovému producentovi Jamesi Ferrarovi.

Na aktuálním albu se svým rannějším skladbám přibližují nejvíc asi v instrumentálním tracku Purified By the Fire, ve kterém pod soulovou smyčkou zaznívá chrastivý znepokojivý beat a noisové prvky. Tahle skladba má daleko ke snadno zapamatovatelnému hitu, na to působí příliš paranoidně, i tak má ale pro Tumora typickou podmanivou atmosféru.

Jinak ale Bowie paradoxně o své ambientí fázi mluví skoro jako o sekundárním produktu, který vzešel z jejich snahy dosáhnout velkolepého zvuku: „Vždycky jsme toužili po monstrózních skladbách, jen jsem neměli prostředky a velké studio. Vyrostli jsem na kapelách s velkým zvukem, náš otec byl navíc fanouškem vydavatelství Motown, hudba tohohle vydavatelství nás v dospívání ovlivnila snad nejvíc,“ zmínili v únorovém rozhovoru s Courtney Love pro Interview Magazine.

Transformace v rockového boha

Transformaci v glam rockové veličenstvo započali v roce 2018 na albu Safe in the Hands of Love, kde se od abstraktních poloh přesunuli k čitelnějšímu skladatelství. Část scény to nesla těžce, v některých recenzích si vysloužili třeba přirovnání k poprockové hvězdě Lennymu Kravitzovi, někteří fanoušci je nařkli z podbízivosti.

Tumor se svým přístupem, který působí jako podrobné studium extatických účinků rockového hitu, ale nakonec připomínají víc než ambientní experimentátory hyperpopové umělce a umělkyně, kteří se ve své hudbě snaží kopírovat postupy z popových bangerů. K chytlavosti přistupují bez předsudků a slast, kterou posluchačům působí, berou vážně. I Yves Tumor tak nakonec potvrzují dojem, že současná alternativa se posluchačskou přístupností zabývá možná důsledněji než mainstream, který často koketuje se sofistikovanými koncepty a kulturními odkazy. Stačí se podívat na rappera Kendricka Lamara nebo třeba latino hvězdu Rosalíu.

Tumor se ale postupně z alternativy do světa velkého popu přibližují. Producentem nové desky je Američan Noah Goldstein, známý jako dvorní producent Kanyeho Westa, který ale spolupracoval třeba taky se jmény, jako jsou Arcade Fire či Frank Ocean. Jde tak o další krok směrem ke srozumitelnosti a čitelnosti, která už ale Tumorovi možná ubírá na jejich kouzlu. Deska nakonec trochu postrádá moment překvapení.

Tentokrát žádný šok

Yves Tumor platili za hudebního chameleona, hudba jim v začátcích vycházela pod nejrůznějšími pseudonymy, i po nastartování kariéry s každou další deskou dovedli svoji fanouškovskou základnu šokovat. Na novince je ale dost pozoruhodné, jak málo se od své předchůdkyně odlišuje. Krátce před vydáním alba si Tumor postěžovali, že na ně label s vydáním novinky hodně tlačí: „Nejraději bychom na jedné desce dělali třeba deset let, bohužel to nejde. Musíme s tím ven.“

Zatímco předchozí album Heaven to a Tortured Mind oplývalo přístupnými hity, ale zachovávalo si extrémní neuchopitelnost a i přes popovou podstatu dovedlo vyvést z míry, novinka své vzory připomíná v něčem až příliš konkrétně. Tumor na albu působí příliš odhaleně. I rockový queer bůh by si zasloužil odpočinek a čas na to se před světem zase trochu ukrýt, aby dodal své popové podvratnosti objevnou čerstvost.

Kdo produkoval novou nahrávku Yvese Tumora? Poslechněte si celý příspěvek!