Vydavatelství Sacred Bones buduje komunitu temné strany
Newyorský label Sacred Bones už devět let nabírá na síle a dokazuje, že to, co začalo jako splašený nápad jednoho pankáče, může prosperovat díky tvrdohlavosti a vizi „jen to dobré“ a přitom neuhnout ani o kousek od kvality na úkor byznysu.
Uroboros pomalu obtáčející černý trojúhelník – desky s tímto logem se za posledních devět let staly ozdobou sbírky vinylů každého hudebního nerda. Jednotný vizuální styl, široký záběr interpretů a tituly stávající se hned po vydání klasikou – to je jen několik důvodů, proč milovat label Sacred Bones. Přitom když ho dnes pětatřicetiletý fousáč Caleb Braaten v roce 2007 v Brooklynu zakládal, původní plán byl pouze pomoci na svět sedmipalci spřátelené kapely The Hunt. Pokradmu se z minoritní záležitosti stal kult, který má na kontě přes 160 titulů, nejnověji například novinku Compassion švédských čelných představitelů chladného synth popu Lust for Youth.
Čtěte také: Lust for Youth a touha po soucitu ve světě plném nenávisti
Braaten rád tvrdí, že vyrůstal v obchodě s hudbou. Rodiče jeho nejlepšího kamaráda tehdy vlastnili v Denveru proslulý record store Twist and Shout, kde byl v podstatě vychován a mohl nasávat hudební vlivy – od metalových Testament po Johna Zorna. Když se pak v roce 2003 přestěhoval do New Yorku, bylo předem jasné, kudy povedou jeho kroky. Začátky Sacred Bones se tak pojí s další legendou – newyorským Academy Records, kde začal záhy pracovat jako prodavač a v jehož sklepě si zřídil první sklad. Start ovšem klasicky nebyl lehký, pankáč Braaten měl víc nadšení než zkušeností. „Když jsem vydával první sedmipalec The Hunt, nevěděl jsem skoro nic. Nahrávka například nebyla zmasterovaná pro vinyl a vůbec mne to netrápilo. ‚Zní to výborně!‘ řekl jsem si a poslal CD-R s mp3 do továrny, což byla samozřejmě hloupost,“ tvrdí Braaten.
Ač byli The Hunt pravověrný gothic rock a na Sacred Bones vyšla například ceněná kompilace Killed by Deathrock obsahující výběr ze světové klasiky temného punku nebo reedice diskografie kultovního anarchistického goth punku The Vex, kouzlo labelu tkví v něčem jiném. Braaten za léta fungování projevil neuvěřitelný cit a vkus při vybírání hudebníků. Nebere jako omezení žánry ani geografickou polohu. Jednotlivé autory nespojuje ani tak hudební příbuzenství, jako spíš magický mix politických postojů, přátelství a sklonu k vyjadřování těch nejtemnějších lidských emocí.
Label se postupně od počátečního post punku a gothic rocku posunul k synth popu, kolem roku 2013 mu dominoval psychedelický rock v podání Crystal Stilts či Holydrug Couple a následná noisovější éra stočila kormidlo k elektronice reprezentované Blanck Mass – sólovým projektem Benjamina Powera z Fuck Buttons. V rozhovoru pro server Billboard se však Braaten vyjádřil jasně – experimentálnější záběr posledních let je zkrátka pokračování toho, co dělají na Sacred Bones od začátku, tedy vydávají jen hudbu, kterou mají rádi a která se jim líbí. A nedělají byznys.
A tak se na jednom seznamu objevují experimentální pankáči The Men, feministická písničkářka Jenny Hval, psychedelické Moon Duo, neofolk s crustovými kořeny Cult of Youth nebo soundtracky Johna Carpentera. Roster Sacred Bones čítá přes padesát jmen a jeho rozmanitost příjemně znepokojuje. Braaten mimoděk kultivuje svébytnou estetiku a eklektickým mixem ovlivňuje hudební vkus velkého množství lidí. Kdo jiný tak mohl pro svět objevit Niku Rozu Danilovu aka Zolu Jesus a vedle této silné, avšak křehké elektroniky postavit ničivou sílu noisařky Pharmakon, kterou si jako doprovod na své poslední evropské turné vybral pro Swans sám Michael Gira a jejíž živá vystoupení jsou fyzicky náročné zážitky zacházející mnohdy svou hlukovou intenzitou za hranici snesitelnosti. Komunita temných emocí toho však snese hodně, každý si najde to svoje.
Label, který zaměstnává dohromady pět lidí, se však nezajímá pouze o undergroundové hudebníky. Loni tu například poprvé na vinylu vyšly soundtracky k Lynchovým filmům, spolupráci s režisérem připravoval Braaten, fascinovaný jeho dílem, velmi dlouho. Krabici s kopiemi všech dosavadních titulů Sacred Bones nakonec místo poštou poslal po svém kamarádovi, a tím se mu podařilo vzbudit Lynchův zájem. Následovalo vydání soundtracku k Mazací hlavě a uznávaný režisér se stal součástí invenční komunity okolo vydavatelství, kde se podle Zoly Jesus všichni přátelí a kryjí si navzájem záda.
Labely, jako jsou Sacred Bones, dánský Posh Isolation či kanadská jistota Constellation, vydávající například Godspeed You! Black Emperor nebo Ought, jsou jasnou zprávou, že držet se – alespoň v něčem – staromódních cest se vyplácí a že díky nadšenectví a zápalu lze vytvořit nadčasový kult a zároveň nedělat kompromisy.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
