Workwear na věky: designérka Linda Havrlíková o šatech a práci
„Jen vyjdu ven, olízne mě bernardýn. Všude slepice, ovce, chodím do chléva, umažu se, smrdí to, často si musím kleknout na zem. Takže moje pracovní oblečení musí opravdu hodně vydržet,“ popisuje Linda Havrlíková. Otevírá starou malovanou skříň a prozrazuje, odkud jsou její pracovní i sváteční oděvy. Poslechněte si, jak vnímá přesahy mezi městskou módou a workwearem pro práci na farmách.
„Každou věc šiju na míru pro daného zákazníka, je to velmi náročné a zatím se tím neuživím, ale jdu cestou skromnosti,“ říká Linda. Přesto by svou značku ráda udržela ve stávajícím malém měřítku. „Jakmile se rozvíjí značka, je třeba rozvíjet vše okolo, mít team. A já o tohle nestojím, chci si to tu šít sama. Mít svou malou klientelu a držet to v malém měřítku, ne pro každého.“
Za oknem domácí dílny plné vlněných látek v přírodních barvách šumí voda. Pohání domácí vodní elektrárnu, díky které může Linda šít nebo prát. S energií, zdroji i materiály se tu nakládá s velkým rozmyslem. V oděvech i v průběžně rekonstruovaném interiéru je vidět důraz na původ a kvalitu materiálů, respekt k řemeslu a práci rukama.
Poslechněte si, jak Lindu ovlivňuje život na rodném statku, jak ji posunulo studium na UMPRUM a jaké oděvy jí dnes dává smysl vyrábět a navrhovat.
Související
-
Šít z vlny vlastních ovcí a žít soběstačně. Textilní designérka hospodaří na rodném statku pod Brdy
Móda a textilní průmysl přispívají nezanedbatelným podílem ke znečišťování planety a ke klimatické změně.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
