Z odolnosti by se neměla stát soutěž, kdo z nás je silnější a ustojí toho víc, říká filosofka Alice Koubová

Napříč vědeckou komunitou a ve spolupráci s mnohými zákoutími veřejného života vzniká v současné chvíli výzkumný projekt rámce Strategie AV21 Akademie věd s názvem Odolná společnost pro 21. století. Jedná se o projekt pojatý velmi široce, mezioborově a meziprostorově, takže na seznamu přednášejících najdeme jak jména historiků, socioložek, psycholožek a filosofů, tak taky lidí z občanské společnosti – například klimatických iniciativ, lokálních ekologicky smýšlejících proudů i jednotlivců, kteří třeba vyrábí domácí miso.

Čtěte také

Závislosti jsou pokusy vymanit se z bolesti, říká lékař a spisovatel Gabor Maté

„Nejsme žádnými pozitivními proponenty odolnosti a nechceme říkat, že to, co teď potřebujeme nutně, je odolnost. Součástí programu je i kritická analýza toho, jak se odolnost používá,“ říká Koubová a zdůrazňuje, že odolnost neznamená přežít všechno beze změn, ale ve správnou chvíli, než se systém zhroutí, se umět přetvořit.

Podle filosofky je potřeba dávat víc prostoru vzájemné péči. Podle Koubové je provázanost, až dokonce závislost jednoho na druhém hlavní strategií odolnosti, kterou se společně můžeme naučit. Zároveň je ale potřeba, aby tyto aktivity byly podporované i ze strany institucí.

„Musíme se společně dohodnout, že budeme finančně podporovat ty, kteří prostě poskytují péči, ve vzdělávání, péči o děti nebo zranitelné členy společnosti. Ekonomiku, která nebude růst, ale která zabrání vlastní katastrofě.“

Proč není želvuška nejlepším příkladem vysoké odolnosti? A proč pro opravdovou odolnost potřebujeme taky zranitelnost? Poslechněte si celý rozhovor.