Zánik lidstva způsobí hračky. Román Plyšákokalypsa zve do vlhkých hlubin žánru bizarro fiction

Výřez z obálky knihy Plyšákokalypsa
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Výřez z obálky knihy Plyšákokalypsa

Po návštěvě strašidelné vaginy a zbouchnutí Satanovy dcery nám spisovatel Carlton Mellick III přináší Plyšákokalypsu. Román o globální genocidě lidstva způsobené vraždícími hračkami je třetí příležitost, jak se v českém překladu potkat s okrajovým žánrem bizarro fiction, ve kterém si podávají ruku infantilita, groteskní násilí, nonsens a prvky pornografie.

Hračky budoucnosti budou nejen čím dál sofistikovanější, ale také samostatnější. Začne je obtěžovat být pouhými nástroji v rukou lidí. Nakonec vyhlásí lidstvu válku a zahájí plyšákokalypsu, respektive plyšový holocaust (jak zní doslovný překlad originálního názvu Cuddly Holocaust). Groteskní kniha Carltona Mellicka III se nezdráhá otřít se o hodně kontroverzní témata jako zabíjení a mrzačení dětí, hodně bizarní formu incestu nebo i nacistickou genocidu. V tom se ale dílo klasika obskurního žánru bizarro fiction liší od neškodnějších nonsensových výletů do brakové popkultury.

Bizarro fiction se zrodilo na přelomu tisíciletí kolem malého vydavatelství Erasurehead Press, jehož čelní osobností je právě hyperproduktivní Carlton Mellick III. Ten od svého debutového románu Satan Burger z roku 2001 vydal několik desítek krátkých knih, které většinou nalákají už svými vynalézavě perverzními názvy jako Adolf in Wonderland, The Morbidly Obese Ninja nebo The Faggiest Vampire. V češtině zatím vyšly tři Mellickovy romány, kromě Plyšákokalypsy to byla Strašidelná vagina a Zbouchnul jsem Satanovu dceru.

V době, kdy se s groteskním brakem, od filmové série Machete po seriál Sharknado, roztrhl pytel, si bizarro fiction udržuje lehce undergroundový nádech komunity soustředěné kolem malého vyhraněného vydavatelství. Bizarro fiction ale většinou nemají prakticky žádný politický program, který v undergroundu často najdeme. Spíš je to bezuzdný transgresivní pop, který své čtenáře rád hravě provokuje. Pouští se do pořád ještě nepříliš zabydlených vod groteskní pornografie, kterou kombinuje s brakovými žánry a s ryzí infantilitou. Ve všech třech textech Strašidelné vaginy si pornografie podává ruku s hororem, hrdina Zbouchnul jsem Satanovu dceru bydlí v domě postaveném z kostek lega, Plyšákokalypsa si libuje v popisech brutálních masakrů páchaných dětskými hračkami.

Ze všech tří knih je možná právě Plyšákokalypsa nejradikálnější. Stejně jako ve všech ostatních knihách Mellick v podstatě jen následuje absurdní zápletku do co nejextrémnějších důsledků. Příběh o hračkářském holocaustu ho ale zavedl na velmi zajímavá místa – do úvah nad tím, co to znamená, když způsobujeme utrpení neživým věcem, které ale reprezentují něco jako živé tvory, k obrazům genocidy, kterou na sobě vzájemně páchají dva rozdílné živočišné druhy, nebo do docela zajímavé úvahy nad tím, co to znamená dospět, kterou Mellick představuje v komiksovém doslovu knihy. Ale zase neberme jeho bizarro fantasmagorie příliš vážně. Hlavním nástrojem jeho příběhů pořád zůstává bezuzdná imaginativní hra.

Více o bizarním undergroundu, bydlení v domku z lega a plyšovém holocaustu si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.