Zatímco spíte, luštíme vám pod okny
Jestli při noční procházce městem nebo přírodou spatříte malé skupinky lidí s čelovkami na hlavě, jak sedí na karimatkách, koukají do papíru a přitom si něco čmárají, neděste se. Mohou jich být sice až stovky, ale jedná se o převážně neškodné tvory, kteří se v týmech účastní šifrovací hry neboli „šifrovačky“.
„Tým na startu dostane úvodní šifru nebo šifry. Tu pak řeší kratší či delší dobu, a když ji vyřeší, tak mu vyjde poloha dalšího stanoviště. Takový postup se opakuje několikrát, dokud jim nedojde čas, který je stanoven jako limit pro vyluštění poslední šifry,“ vysvětlují organizátoři šifrovací hry s názvem Po škole, která proběhla minulý pátek a sobotu, Jiří Benc a Jan „Matějčík“ Matějek. Vydal jsem se na ni s Jirkou, Vojtou a Michalem z týmu, který si říká „3 s kouskem fosforu (dříve vápníku)“. Mimochodem, samotný název týmu je také šifrou, jak jinak…
Šifry mají mnoho podob. „Není to tak lehké, jako když luštíte morseovku. Jsou to poměrně těžké logické úkoly, navíc se to celé odehrává v noci. Je to náročné, protože nachodíte klidně 25 kilometrů a strávíte hodiny luštěním šifer. Přijde ranní krize, lidé usínají a začne se ukazovat, jací opravdu jsou. Pro tým je těžké se nepohádat, nezabalit to a nejít domů. Je to o tom překonat sebe a domluvit se s ostatníma,“ doplňuje dál organizátor Jirka Benc neboli „org“, jak se jim v komunitě přezdívá.
Šifrovačky organizuje komunita sama pro sebe, za tým se platí startovné v řádu stokorun. Příprava celé akce zabere spoustu hodin. Je třeba vymyslet trasu, na které se budou pohybovat stovky lidí, vymyslet a prověřit šifry. Lehkým úkolem není ani naprogramování webu a mobilního rozhraní, protože týmy se na jednotlivých lokalitách tzv. „checkují“, a všichni tak mohou sledovat průběžné pořadí nebo žádat o nápovědu. Tu samozřejmě nedostanete zadarmo, musíte vyluštit tzv. vedlejší šifry neboli „šifřičky“ a pak můžete jít dál.
„Na přesunech se nedá získat nějak významný čas. Stejně tam potom ten tým stojí dvě, tři, pět, deset hodin. Pokud to trvá deset hodin a s tou šifrou nejde hnout, to je zkouška vůle, jestli to vydrží další hodinu a konečně to lousknou, nebo jestli to zabalí a mají smůlu,“ přibližuje jedno z mnoha úskalí Honza Matějek.
Pokud se chcete zúčastnit nějaké šifrovací hry, na internetu najdete jejich přehledný kalendář. Nezapomeňte teplé oblečení, karimatku na sezení, tužku, papír a připravit svůj mozek na to, že si asi sáhne na pomyslné dno svých schopností. Nepochybujte ale o sobě, šifrovaček se neúčastní jen matfyzáci a čvuťáci, i když jich tam najdeme hodně.
„Lidi si říkají, že nemají analytickou mysl, ale to vůbec není potřeba. Důležité je být schopen podívat se na to zadání z různých úhlů a sám vyhodnotit, který z nich asi nikam nepovede a který by možná mohlo,“ nabádá k účasti Honza Matějek.
Inspirován šifrovačkou Po škole jsem připravil jednu lehčí šifru i pro vás. Pokud si pustíte reportáž, získáte nápovědu, jak ji vyřešit.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
