Zlaté české ručičky a kutilství jako produkt normalizace? Ve skutečnosti je to jinak

Kořeny kutilství, tak jak ho chápeme dnes, sahají mnohem dál než do socialistického Československa. Na přelomu 19. a 20. století došlo v USA a evropských zemích k proměně ekonomického systému a ke změnám ve společnosti. I lidem ze střední a nižší střední třídy vzrůstá objem volného času a začíná se (i když pomalu a postupně) rozvolňovat do té doby poměrně striktní rozdělení mužských a ženských rolí. Ženy vstupují do veřejného prostoru a muži se naopak začínají podílet na chodu domácnosti, což dlouho bylo ryze ženskou záležitostí.

Čtěte také

Hipstři, babičky i byznys. Zahrádkaření jako městská rekreace

Zjednodušeně se tedy dá říct, že právě v této době začínají muži doma kutit v tom smyslu, jak tuto činnost chápeme i dnes. „Muži tím, že kutí, vlastně přispívají k chodu domácnosti a zároveň jim to umožňuje si udržet tu tradiční maskulinní roli,“ popisuje Petr Gibas. Zejména v USA díky nárůstu kutilské činnosti začínají vznikat i obchody s nářadím a dalšími kutilskými potřebami, které jsou vlastně předchůdci dnešní obřích hobbymarketů.

V době po roce 1989 se i v ČR ke kutilství přidává další trend, a to subkultura DIY. DIY má ale v sobě podle Petra Gibase sémanticky rozměr, který kutilství úplně nemá, a to je nějaký pokus o osvobození se od klasického fungování tržní ekonomiky a případně snaha o ekologickou udržitelnost.

Jedním z výstupů výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR je výstava s názvem Kutilství dnes. Současná podoba svépomocné tvorby, kterou je možné do 19. dubna navštívit v Retromuseu Cheb. Na základě výzkumu také vyšla kniha Kutilství: drobná mozaika svépomocné tvorby.